Samopal ZB 47

V konstrukčních kancelářích československých zbrojovek vzniklo v poválečném období let 1945–1948 velké množství prototypů samopalů, jež dodnes představují z hlediska invence určitý fenomén, nesrovnatelný s vývojem v jiných zemích. Výchozí impuls představovaly nejen válečné zkušenosti, ale především potřeba vývoje moderní zbraně pro čs. armádu. Do soutěže se zapojily dva tradiční výrobci pěchotních zbraní: Česká zbrojovka, n. p. Strakonice a Zbrojovka Brno, n. p. Brno. Zkušenosti zde byly; v České zbrojovce vznikl již před válkou první do výzbroje zavedený, byť sériově nevyráběný samopal vz. 38 a brněnský závod během války vyráběl samopaly ZK 383.
Do soutěže se zapojil i konstruktér Václav Holek, tvůrce kulometů řady ZB 26, a jeho bratr ing. František Holek. Jejich konstrukce s původním označením ZB vzor 46, předvedená zástupcům MNO v březnu 1946, se zcela vymykala všem známým přístupům k řešení: podávání nábojů ze zásobníku zajišťoval rohatkový kotouč ovládaný odpruženou pákou na závěru a vlastní zásobník tvořil spodní linii pažby. Nekonvenční řešení eliminovalo nepříznivý vliv změny těžiště zbraně v důsledku úbytku nábojů při střelbě a umožnilo zvýšit kapacitu zásobníku na 72 nábojů, aniž by došlo ke zvětšení celkových rozměrů.
Kromě pěchotního provedení s pevnou pažbou vznikla na základě požadavků vojenské správy také výsadkářská verze s výsuvnou ramenní opěrkou, jež mohla využívat jak zásobníky s kapacitou 72 nábojů, tak i krátké zásobníky na 30 nábojů.
MNO samopaly ZB 47 zkoušelo nejen v provedení v ráži 9 mm Parabellum, ale také na náboj 7,62 mm Tokarev, jelikož otázka volby vhodného náboje nebyla v průběhu srovnávacích zkoušek s ostatními prototypy ještě definitivně rozřešena. Zkoušky, včetně útvarových, probíhaly od podzimu 1947 až do léta 1948. Na jejich konci se výběr vhodného typu zúžil na samopaly ČZ 447 z České zbrojovky a ZK 476 ze Zbrojovky Brno. O ZB 47, stejně jako o ostatní prototypy ztratilo MNO zájem a do sériové výroby se nikdy nedostaly. Zbrojovka Brno některé z nich sice předváděla a nabízela v zahraničí, avšak bez úspěchu.

Exemplář s výrobním číslem 1032 z roku 1947 získalo muzeum v říjnu 1956 převodem od MNO-SDV.