Saský janičárský tesák, kolem 1730

Saský kurfiřt Fridrich August I. (1670−1733), v roce 1697 korunovaný jako August II. Silný za polského krále, patří bezesporu mezi nejvýznamnější panovníky saské historie. Nebyl sice dobrý hospodář, na bitevním poli šel od porážky k porážce, Polsko během své vlády naprosto zruinoval, hlavní město saského kurfiřství Drážďany však následujícím generacím zanechal jako jedno z nejkrásnějších měst Evropy.

Již jako mladý princ navštívil August řadu evropských dvorů, fascinován byl zejména palácem Ludvíka XIV. ve Versailles. Sám pak zatoužil vybudovat město, které se stane centrem vzdělanosti a kultury pro celou Evropu. Do Drážďan povolal architekta a stavitele Matthäusa Daniela Pöppelmanna, který posléze započal s výstavbou Zwingeru i dalších staveb ve stylu tzv. drážďanského baroka. Augustova pokladna byla štědrá, a tak se do města brzy začali sjíždět umělci ze všech koutů Evropy. Na Augustově dvoře se pořádaly pravidelné jezdecké přehlídky, koncertní i výpravná divadelní představení. Po Evropě byly skupovány vzácné malby, které jsou dodnes jádrem sbírky Galerie starých mistrů v Zwingeru. K jeho velkým zásluhám náleží i založení výroby porcelánu v Míšni.

Ačkoliv v čele císařské armády utrpěl v Uhrách ve válce s Osmanskou říší řadu porážek, Orientem a jeho symboly byl okouzlen. Obdivoval orientální architekturu, její výzdobné prvky, ve velkém nakupoval drahé osmanské látky, zbraně, šperky, výrobky ze slonoviny apod. Do Saska nechal dokonce dopravit i stádo velbloudů a arabských plnokrevníků.

V roce 1729 dal plukovník Christoph von Unruh v rámci královské tělesné gardy vybudovat janičárský prapor, pro nějž byly stejnojmenné elitní jednotky osmanské pěchoty jasným předobrazem. Příslušníci čtyř rot o sto mužích byli rekrutováni zejména z Polska a Uher a dislokováni byli u dvorů v Drážďanech a ve Varšavě. V následujícím krátkém období byl prapor nepřehlédnutelnou součástí několika velkolepých slavností a přehlídek, zrušen však byl již v roce 1731 a jeho příslušníci byli zařazeni do nově vytvořeného granátnického praporu hraběte Frieseho.

Saští janičáři byli oblečeni do pestrobarevných orientálních stejnokrojů s turbanovými přilbami, jako poboční zbraň nosili celokovový tesák s výrazně širokou čepelí. Ty byly v počtu 770 kusů v roce 1729 zakoupeny z dílny významného mečíře Johanna Caspara Clauberga ze Solingenu, lité mosazné jílce pro ně vyrobil drážďanský pasíř Lindenventz a jejich povrch postříbřil Johann Paul Wenzel. Konečnou kompletaci zbraní pak provedla dílna drážďanského mečíře a nožíře Gottfrieda Schmidta.

Čepel tesáku je po obou stranách zdobena velkým leptaným panovnickým monogramem „AR“ (Augustus Rex – král August), stejným monogramem pod královskou korunou je v reliéfu oboustranně opatřena i křížová záštita jílce.

Tesák byl do sbírky VHÚ získán v roce 1950 převodem z VÚ Terezín.

Délka 805 mm, délka čepele 655 mm, šířka čepele 46 mm, hmotnost 1 124 g.