SCHÖN, Julius. Geschichte der Handfeuerwaffen.

Historie ručních palných zbraní je tématem, které nelze jako celek prakticky nikdy vyčerpat, pokud nedojde k vyčerpání zbrojířské invence jako takové. Ve vztahu ke zbraním počátku 21. století je tento fakt rozhodně nezpochybnitelný a snadno by mohl vzniknout také dojem, že zvláště vojenská historiografie musela oblast starších palných zbraní v průběhu předchozího století popsat do detailu a uzavřít. Realita však ukazuje, že starší knižní produkce druhé poloviny 19. století dokázala v mnoha případech předložit zdařilé komplexní práce, které svou aktuálnost neztratily ani v současnosti. Tak je tomu i v případě publikace Geschichte der Handfeuerwaffen.

Autor Ferdinand Julius Schön se rozhodl toto téma pojmout v celé šíři od počátku palných zbraní v Evropě až po „současnost“, což byla v jeho případě polovina padesátých let 19. století. Úplný začátek, respektive první kapitolu věnoval hledání počátků střelného prachu a palných zbraní na Dálném východě v Číně a posléze i na evropském kontinentu. Zmiňuje takřka klasický příběh o vynalezení prachu mnichem Bertholdem Schwarzem a následně přidává lépe doložené informace o zprostředkování poznání z arabského světa a dochovaných recepturách v podání učenců Marca Graeca a Rogera Bacona.

První palné zbraně, zvláště v ručním provedení, tvoří přechod do druhé kapitoly, která je věnována nejstarším ručním zbraním a systému doutnákového zámku. Součástí této pasáže, která zasahuje až do konce 15. století, je rovněž obecný popis luku, kuše a některých dřevcových zbraní pěchoty. Obsahem třetí kapitoly jsou standardy 16. a 17. století, zastoupené doutnákovým zámkem mušket a hradebních zbraní spolu s inovacemi v podobě kolečkového zámku a dvou typů křesadlového zámku, tzv. španělského a holandského. Čtvrtá kapitola zachycuje další vývoj pokročilejšího 17. a 18. století, kdy se dostal do popředí francouzský křesadlový zámek a křesadlové zámky jako standard převažovaly. Spolu s nimi jsou popsány další nastupující prvky výzbroje, jako například bajonety a ruční granáty.

Poslední kapitola spolu se závěrem kompletuje celý přehled předchozích statí pasáží v rozsahu od konce 18. století až po polovinu 19. století. Vývoji ručních zbraní tak v závěru knihy dominuje perkusní zámek a poslední projevy soudobé zbrojní modernizace, probíhající ještě za autorova života. Ve všech kapitolách je věnován prostor hradebním, respektive pevnostním ručním zbraním.

Ačkoliv je práce Ferdinanda Schöna více jak sto padesát let stará, stále si uchovává punc komplexní odborné studie, která má co říci i dnes a která plným právem náleží do řady základní literatury věnující se historickému vývoji palných zbraní.

 

Knihu si můžete přečíst on-line zde.

 

Citace:

SCHÖN, Julius. Geschichte der Handfeuerwaffen : Eine Darstellung des Entwickelungsganges der Handfeuerwaffen von ihrem Entstehen bis auf die Neuzeit. Dresden : Verlagsbuchhandlung von Rudolf Kuntze, 1858. xviii, 182 s., 32 l. obr. příl.