SEYDEWITZ, Max. Zerstörung und Wiederaufbau von Dresden.

Problematika letectví, potažmo letecké války, tvoří jeden ze stěžejních tematických celků fondů Knihovny VHÚ. Jeho nedílnou součástí je i bombardovací kampaň vedená proti Německu v období druhé světové války. Tento konflikt s sebou přinesl kromě rychlého rozvoje letectví konfrontaci předválečné teorie s realitou a nové pohledy na využití letectva v rámci konfliktu jako celku. To v průběhu války vyústilo ve vznik řady leteckých doktrín. Kromě zmíněné strategické a taktické role nově nabyly letecké útoky i roli psychologickou, zaměřenou na podlomení nikoli nepřátelského průmyslového potenciálu, ale morálky bojujícího státu jako celku a jeho vůle ve válce pokračovat.

Zejména druhá polovina války pak přinesla využití těchto doktrín v kombinaci a odstrašující demonstraci jejich efektu. Sílící spojenecké nálety na německá města se ukázaly být jedním z rozhodujících faktorů války; opakované bombardování vázalo značné množství materiálu a personálu v systému protivzdušné obrany, vázalo Luftwaffe, která tak nezvládala plnit úlohu podpory pozemních operací, a značně omezovalo výrobní produkci. Arthurem Harrisem, od roku 1942 velitelem britského Bomber Command, zavedená Area Bombing Directive měla kromě kodifikace doktríny kobercového bombardování početnými svazy za cíl demoralizaci německého obyvatelstva, a v konečném důsledku zkrácení války. Ačkoli podíl na uspíšení německé kapitulace je nesporný, byl vykoupen nejen značnými ztrátami na životech posádek, ale i plošnou destrukcí většiny německých měst, zpravidla s historickým jádrem. Kromě známých ničivých náletů na Hamburk a Brémy, které v roce 1943 cíleně vyvolaly tzv. Firestorm (též něm. Feuersturm, ohnivá bouře, kdy hořící bloky obytné zástavby s dřevěnými krovy a podlahami tvoří kumulativní komínový efekt, v důsledku čehož se vzduch pohybuje místy rychlostí orkánu a teplota podle svědků stačí na roztavení skla či asfaltu), se dalším cílem staly v noci ze 13. na 14. února 1945 i saské Drážďany.

Nálet na Drážďany, resp. jejich série mezi 13. a 15. únorem 1945, se stal v rámci bombardovací kampaně proti Německu spolu s Hamburkem a Brémami ikonickým momentem. Nálet na Drážďany přesto dodnes zaujímá poněkud svébytné postavení v kulturní paměti i v literatuře. Zčásti za to může debata o skutečném počtu mrtvých, kdy několik desetiletí přetrvávaly odhady ne nepodobné počtům uvedeným nacistickou propagandou (cca 200-250 tisíc). Poslední výzkum přinesl vyčíslení okolo 24 tisíc obětí, což nikterak nesnižuje děsivou bilanci mrtvých během 24 hodin.  Dalším předmětem debat je potenciální klasifikace náletu jako válečného zločinu a diskuse o relevanci Drážďan jako průmyslového cíle a ohled na množství kulturních památek. Nutno dodat, že po decentralizační reformě německého válečného průmyslu v reakci na cílené útoky na industriální centra především v Porýní a Porúří by z tohoto hlediska bylo relevantním cílem takřka každé město pod německou kontrolou.

Kniha Maxe Seydewitze Die Zerstörung und Wiederaufbau von Dresden rekapituluje nejen předválečnou historii města, ale i průběh války a následující desetiletí opětovné výstavby. Převážná část fotografické přílohy je věnována právě únorovému náletu, likvidaci jeho následků a poválečné výstavbě. Zde se nabízí pozoruhodný pohled na jednotlivé fáze obnovy města, od odklízení trosek až po novou zástavbu. Autor knihy, Max Seydewitz (1892‒1987), vykonával v letech 1947-1952 funkci ministerského prezidenta Saska. V roce 1952 byl v rámci vnitrostranických čistek nucen podstoupit „sebekritiku“, z postu ministerského prezidenta byl odvolán. O tři roky později, v roce 1955, byl však jmenován ředitelem Státních uměleckých sbírek Drážďany, tedy v podstatě všech drážďanských paměťových institucí, kde působil do roku 1968. Jeho dnes představovaná kniha tak tvoří zajímavý dokument o dobovém pohledu na poválečné období ve výrazně zasažených oblastech Německa, jak z pohledu urbanistického a každodenního, tak z pohledu vyrovnání se s minulostí.

Citace:

SEYDEWITZ, Max. Die Zerstörung und Wiederaufbau von Dresden. Berlin: Kongress-Verlag, 1955.