Od počátku všeobecného rozvoje letectví existovala snaha o zavedení kodifikovaných signálů pro kontakt mezi letadly a zemí. Ta postupně vyústila v přijetí mezinárodní dohody, která zahrnovala i sérii standardních světelných pokynů vysílaných ze stanoviště řízení letů letadlům pohybujících se jak na zemi, tak ve vzduchu.
Tyto signály byly většinou vysílány speciálními reflektory, obecně nazývanými světlometky. Zahrnovaly smluvené pokyny v barvách bílé, zelené a červené. Pro jejich rozpoznávání byly sestaveny speciální tabulky, které se se staly součástí leteckých předpisů a každý velitel letadla byl povinen je znát a respektovat.
Do sbírky VHÚ Praha se nedávno dostala signální světlometka používaná dlouhá léta na letišti v Rakovníku. Šlo o celkem mohutný tubus o průměru 215 mm, délky 360 mm a hmotnosti 2,5 kg, stočený z tenkého šedě nastříkaného ocelového plechu, který měl uvnitř elektrickou aparaturu, jejímž jádrem byla reflektorová žárovka s napětím 24 V a výkonem 60 W. Ten byl ještě zesílen vydutým zrcadlem, umístěným v zadní části světlometky.
Celé zařízení ovládal řídící létání pomocí dvou tandemových držadel, z nichž jedno neslo lučíkový elektrický spínač a tlačítko pro vysílání přerušovaných signálů. Druhé pak bylo otočné a jeho pomocí se volila požadovaná barva světelného paprsku. Protože bylo celkem obtížné správně zachytit směr vysílání na letoun ve vzduchu, měla vrchní část tubusu klasické puškové hledí s muškou. Mušku pak tvořil zešikmený světelný hranol, jehož pomocí se do zorného pole operátora zároveň dostala i aktuální barva vysílané depeše.
Že byla popisovaná světlometka na letišti Rakovník opravdu dlouhodobě intenzivně využívána je poznat z jejího vnějšího opotřebení a pokusu o rekonstrukci původní patrně vypálené elektrické instalace tak, aby mohla být i nadále využita při zabezpečení leteckého provozu.