Slovenská vojenská knížka, 1943

Vojenská knížka představovala základní identifikační doklad vojáka, kterým se prokazoval během své prezenční služby. Po jejím skončení zůstávala ve vojákově držení až do zániku jeho branného poměru. Nově budovaná armáda první Slovenské republiky zavedla v průběhu své krátké existence poměrně jednoduchou vojenskou knížku s měkkými deskami z hnědého kartonu. Na prvních čtyřech číslovaných stranách se kromě titulu nacházela i fotografie držitele a jeho základní údaje, po kterých následovalo 18 stran určených pro vojenské záznamy. Poslední dvoustrana obsahovala poučení a desatero slovenského vojáka.

Při přečtení závěrečného poučení zaujme především bod číslo 7, který přikazuje vojákovi v případě hrozícího zajetí vojenskou knížku zničit. Tento bod majitel knížky – strelník Augustín Chobot – zcela jistě porušil. To prozrazuje kmenové číslo 6008/m nadepsané v pravém horním rohu desek, které jmenovaného identifikuje jako příslušníka 1. československého armádního sboru v SSSR. Jeho řady Augustin Chobot rozšířil v lednu 1944, poté co jako voják slovenské armády upadl do sovětského zajetí. Protože působení v československé armádě není v knížce jiným způsobem zaznamenáno, pravděpodobně mu byla krátce po příchodu odebrána a nahrazena novým československým dokladem.

Většina dobrovolníků z řad slovenských zajatců a zběhů byla zařazena do nově formované 2. československé samostatné paradesantní brigády. Ta se posléze vyznamenala pod velením plk. Vladimíra Přikryla v bojích na Dukle a především ve Slovenském národním povstání, kdy byla letecky přepravena na povstalecké území. Po porážce povstalců se stáhla do hor a v únoru 1945 se její zbytky spojily s postupující sovětskou a rumunskou armádou. V německém týlu tak brigáda strávila dlouhých 5 měsíců, což je pozoruhodný výkon i ve světovém měřítku.

Rozměry: 10,6 x 7,4 cm

Předmět byl do sbírky Vojenského historického ústavu Praha získán v roce 1965 převodem z Vojenského historického archivu.