Sovětský kulomet Maxim vz. 1941

Sovětský kulomet Maxim vz. 1941

Fotogalerie

Sovětský kulomet Maxim vz. 1941
Sovětský kulomet Maxim vz. 1941
Sovětský kulomet Maxim vz. 1941
Sovětský kulomet Maxim vz. 1941
Kulomety Hirama Stevense Maxima (5. 2. 1840 – 24. 11. 1916) měla armáda carského Ruska ve výzbroji již od roku 1896, kdy nakoupila u anglické firmy Vickers and Son prvních 174 kulometů Vickers-Maxim v ráži 7,62 mm Mosin. Maximův kulomet představoval první dokonalou automatickou zbraň, jež ve své funkci využívala tlaku plynů vzniklých hořením prachové náplně při výstřelu. Měl uzamčený závěr pomocí dvou pák, jejichž spojovací osa ležela při uzamčení v tzv. mrtvém bodě. K otevření závěru docházelo na konci krátkého zpětného pohybu hlavně a závěru, kdy došlo k vychýlení zadní páky s následným otevřením závěru.

V carském Rusku jej vyráběla od roku 1905 a také v dalších letech sovětské éry pouze zbrojovka v Tule (Imperatorskij Tulskij oružejnij závod – ITOZ, přejmenovaný po revoluci na Tulskij oružejnij závod - TOZ). Během let prošel kulomet několika proměnami. V roce 1910 byla do výzbroje zavedena vylehčená verze, navržená v roce 1909 anglickou firmou Vickers a současně došlo k zavedení podstavce A. A. Sokolova s charakteristickými dřevěnými koly. Další modifikace přijatá do výzbroje v roce 1930 pod označením vz. 1910/30 souvisela především se zavedením těžké střely (11,8 g) náboje 7,62 mm Mosin a o rok později byl do výzbroje zaveden nový univerzální podstavec vz. 1931 systému Vladimirova, jenž umožňoval využití zbraně při střelbě proti vzdušným cílům. Ačkoliv se v druhé polovině třicátých let výroba kulometů postupně snižovala, do přepadení Sovětského svazu fašistickým Německem v červnu 1941 disponovala Rudá armáda 76 300 kulomety Maxim.

Začátek Velké vlastenecké války přinesl nejen zvýšenou potřebu pěchotních zbraní, ale také v důsledku postupu německých vojsk evakuaci tulského závodu a zařízení výroby kulometů Maxim v Iževsku, ve Zlatoustu a v Kovrovu. Poslední modernizace se kulomet dočkal v prvním válečném roce a změny se dotkly nejen výroby podávacího stolu a zjednodušení závěrového mechanismu, ale také způsobu plnění chladiče hlavně. Charakteristické víko, umístěné v polovině délky chladiče, umožňovalo naplnit jej v zimních měsících všudepřítomným sněhem. Uzávěr chladiče je také charakteristickým rozlišovacím prvkem kulometu Maxim vz. 1941.

Exemplář zbraně vyrobený v roce 1944 s bílým maskovacím nátěrem získal VHÚ převodem z Východočeského muzea v Pardubicích v roce 1981.

 

Aktuálně


Přijďte 13. října na přednášku o historii prvního československého odboje a Rotě Nazdar

Přijďte 13. října na přednášku o historii prvního československého odboje a Rotě Nazdar

10. 10. 2026
VHÚ Praha vás srdečně zve na přednášku historiků VHÚ Praha Petra Matějčka…
Ústava, která provázela první prezidentské sliby. Na Vítkově je k vidění jen do 1. listopadu

Ústava, která provázela první prezidentské sliby. Na Vítkově je k vidění jen do 1. listopadu

09. 10. 2026
V Národním památníku na Vítkově s hrobem Neznámého vojína je v expozici Symboly…
Dnes je Památný den sokolstva. Připomínáme si oběti sokolů a sokolek

Dnes je Památný den sokolstva. Připomínáme si oběti sokolů a sokolek

08. 10. 2026
Na počátku října 1941 vrcholila první vlna teroru, který Reinhard Heydrich rozpoutal…
6. října 1944: Dukla. Překroucený a zneužitý, přesto důležitý příběh československých vojáků

6. října 1944: Dukla. Překroucený a zneužitý, přesto důležitý příběh československých vojáků

06. 10. 2026
Dne 6. října roku 1944 stanuli vojáci 1. československého armádního sboru v…
Přijďte 6. října na seminář: 1916 – válkou zahlceni. Jak se válka dotkla vojáků, obyvatel i odboje

Přijďte 6. října na seminář: 1916 – válkou zahlceni. Jak se válka dotkla vojáků, obyvatel i odboje

05. 10. 2026
Ani třetí rok světového zápasu, ještě zhoubnější než ten předchozí, nepřinesl na…