Sovětský kulomet Maxim vz. 1941

Sovětský kulomet Maxim vz. 1941

Fotogalerie

Sovětský kulomet Maxim vz. 1941 Sovětský kulomet Maxim vz. 1941 Sovětský kulomet Maxim vz. 1941 Sovětský kulomet Maxim vz. 1941
Kulomety Hirama Stevense Maxima (5. 2. 1840 – 24. 11. 1916) měla armáda carského Ruska ve výzbroji již od roku 1896, kdy nakoupila u anglické firmy Vickers and Son prvních 174 kulometů Vickers-Maxim v ráži 7,62 mm Mosin. Maximův kulomet představoval první dokonalou automatickou zbraň, jež ve své funkci využívala tlaku plynů vzniklých hořením prachové náplně při výstřelu. Měl uzamčený závěr pomocí dvou pák, jejichž spojovací osa ležela při uzamčení v tzv. mrtvém bodě. K otevření závěru docházelo na konci krátkého zpětného pohybu hlavně a závěru, kdy došlo k vychýlení zadní páky s následným otevřením závěru.

V carském Rusku jej vyráběla od roku 1905 a také v dalších letech sovětské éry pouze zbrojovka v Tule (Imperatorskij Tulskij oružejnij závod – ITOZ, přejmenovaný po revoluci na Tulskij oružejnij závod – TOZ). Během let prošel kulomet několika proměnami. V roce 1910 byla do výzbroje zavedena vylehčená verze, navržená v roce 1909 anglickou firmou Vickers a současně došlo k zavedení podstavce A. A. Sokolova s charakteristickými dřevěnými koly. Další modifikace přijatá do výzbroje v roce 1930 pod označením vz. 1910/30 souvisela především se zavedením těžké střely (11,8 g) náboje 7,62 mm Mosin a o rok později byl do výzbroje zaveden nový univerzální podstavec vz. 1931 systému Vladimirova, jenž umožňoval využití zbraně při střelbě proti vzdušným cílům. Ačkoliv se v druhé polovině třicátých let výroba kulometů postupně snižovala, do přepadení Sovětského svazu fašistickým Německem v červnu 1941 disponovala Rudá armáda 76 300 kulomety Maxim.

Začátek Velké vlastenecké války přinesl nejen zvýšenou potřebu pěchotních zbraní, ale také v důsledku postupu německých vojsk evakuaci tulského závodu a zařízení výroby kulometů Maxim v Iževsku, ve Zlatoustu a v Kovrovu. Poslední modernizace se kulomet dočkal v prvním válečném roce a změny se dotkly nejen výroby podávacího stolu a zjednodušení závěrového mechanismu, ale také způsobu plnění chladiče hlavně. Charakteristické víko, umístěné v polovině délky chladiče, umožňovalo naplnit jej v zimních měsících všudepřítomným sněhem. Uzávěr chladiče je také charakteristickým rozlišovacím prvkem kulometu Maxim vz. 1941.

Exemplář zbraně vyrobený v roce 1944 s bílým maskovacím nátěrem získal VHÚ převodem z Východočeského muzea v Pardubicích v roce 1981.

 

Aktuálně


Zbrojní výroba v polovině 50. let

Zbrojní výroba v polovině 50. let

16. 04. 2024
Jarní měsíce byly vždy obdobím hodnocení a bilancování předcházejícího roku. Nejinak tomu…
„Tatínek se obětoval, aby Jiřího Potůčka varoval,“ vzpomíná Antonín Burdych

„Tatínek se obětoval, aby Jiřího Potůčka varoval,“ vzpomíná Antonín Burdych

12. 04. 2024
„Moji rodiče, dědeček s babičkou a teta se strýcem položili život za naši zemi. Mou…
Osmdesát let od zahájení provozu letecké linky Brindisi – Protektorát …

Osmdesát let od zahájení provozu letecké linky Brindisi – Protektorát …

10. 04. 2024
Před osmdesáti lety, na počátku dubna 1944, se poprvé vznesly spojenecké stroje…
Všechno nebo nic – německá jarní ofenziva v roce 1918

Všechno nebo nic – německá jarní ofenziva v roce 1918

08. 04. 2024
Nejen příroda se jarem probouzí. Ve válečných konfliktech s nástupem tohoto ročního období…
Prima Historie rozebere osobnost Františka Ferdinanda d’Este

Prima Historie rozebere osobnost Františka Ferdinanda d’Este

06. 04. 2024
I v sobotu 6. dubna se můžete těšit na další díl seriálu Prima…