Sovětský kulomet Maxim vz. 1941

Sovětský kulomet Maxim vz. 1941

Fotogalerie

Sovětský kulomet Maxim vz. 1941
Sovětský kulomet Maxim vz. 1941
Sovětský kulomet Maxim vz. 1941
Sovětský kulomet Maxim vz. 1941
Kulomety Hirama Stevense Maxima (5. 2. 1840 – 24. 11. 1916) měla armáda carského Ruska ve výzbroji již od roku 1896, kdy nakoupila u anglické firmy Vickers and Son prvních 174 kulometů Vickers-Maxim v ráži 7,62 mm Mosin. Maximův kulomet představoval první dokonalou automatickou zbraň, jež ve své funkci využívala tlaku plynů vzniklých hořením prachové náplně při výstřelu. Měl uzamčený závěr pomocí dvou pák, jejichž spojovací osa ležela při uzamčení v tzv. mrtvém bodě. K otevření závěru docházelo na konci krátkého zpětného pohybu hlavně a závěru, kdy došlo k vychýlení zadní páky s následným otevřením závěru.

V carském Rusku jej vyráběla od roku 1905 a také v dalších letech sovětské éry pouze zbrojovka v Tule (Imperatorskij Tulskij oružejnij závod – ITOZ, přejmenovaný po revoluci na Tulskij oružejnij závod - TOZ). Během let prošel kulomet několika proměnami. V roce 1910 byla do výzbroje zavedena vylehčená verze, navržená v roce 1909 anglickou firmou Vickers a současně došlo k zavedení podstavce A. A. Sokolova s charakteristickými dřevěnými koly. Další modifikace přijatá do výzbroje v roce 1930 pod označením vz. 1910/30 souvisela především se zavedením těžké střely (11,8 g) náboje 7,62 mm Mosin a o rok později byl do výzbroje zaveden nový univerzální podstavec vz. 1931 systému Vladimirova, jenž umožňoval využití zbraně při střelbě proti vzdušným cílům. Ačkoliv se v druhé polovině třicátých let výroba kulometů postupně snižovala, do přepadení Sovětského svazu fašistickým Německem v červnu 1941 disponovala Rudá armáda 76 300 kulomety Maxim.

Začátek Velké vlastenecké války přinesl nejen zvýšenou potřebu pěchotních zbraní, ale také v důsledku postupu německých vojsk evakuaci tulského závodu a zařízení výroby kulometů Maxim v Iževsku, ve Zlatoustu a v Kovrovu. Poslední modernizace se kulomet dočkal v prvním válečném roce a změny se dotkly nejen výroby podávacího stolu a zjednodušení závěrového mechanismu, ale také způsobu plnění chladiče hlavně. Charakteristické víko, umístěné v polovině délky chladiče, umožňovalo naplnit jej v zimních měsících všudepřítomným sněhem. Uzávěr chladiče je také charakteristickým rozlišovacím prvkem kulometu Maxim vz. 1941.

Exemplář zbraně vyrobený v roce 1944 s bílým maskovacím nátěrem získal VHÚ převodem z Východočeského muzea v Pardubicích v roce 1981.

 

Aktuálně


Přijďte na prezentaci třetího doplněného vydání jmenného soupisu obětí Pražského povstání „Padli na barikádách“

Přijďte na prezentaci třetího doplněného vydání jmenného soupisu obětí Pražského povstání „Padli na barikádách“

17. 04. 2026
Vojenský historický ústav Praha si Vás dovoluje co nejsrdečněji pozvat na prezentaci…
Letecké muzeum Kbely navštívili před zahájením sezony vojenští a letečtí přidělenci 

Letecké muzeum Kbely navštívili před zahájením sezony vojenští a letečtí přidělenci 

15. 04. 2026
Letecké muzeum Kbely chvíli před oficiálním zahájením sezony navštívili vojenští a letečtí…
Poprvé jsme viděli rozstřílené domy, vzpomínají pamětníci na přepravu do mise UNPROFOR 

Poprvé jsme viděli rozstřílené domy, vzpomínají pamětníci na přepravu do mise UNPROFOR 

12. 04. 2026
Před 34 roky se Československo zapojilo do mírové mise UNPROFOR na Balkáně.…
Počátek obklíčení Tobrúku - 11. dubna 1941

Počátek obklíčení Tobrúku - 11. dubna 1941

11. 04. 2026
Od dubna do prosince 1941 byla úspěšná obrana obklíčeného přístavu Tobrúk v severní…
Poslední měsíc výstavy „1945 – Voláme všechny Čechy!“. Navštívit ji můžete do 8. května 2026

Poslední měsíc výstavy „1945 – Voláme všechny Čechy!“. Navštívit ji můžete do 8. května 2026

08. 04. 2026
Už jen měsíc zbývá na návštěvu výstavy „1945 – Voláme všechny Čechy!“…