Spojovací rozkaz pro železniční přesun 1. čs. polního praporu v SSSR na frontu

Na počátku roku 1943 se vydal na bojiště 2. světové války zatím nejmladší útvar československého zahraničního vojska – 1. československý polní prapor v SSSR. Prapor vyrazil z Buzuluku 30. ledna a po železnici dorazil do Valujek, odkud musel zbývajících 350km na frontu u Charkova urazit pěšky. Obranný úsek na řece Mža u Sokolova obsadili českoslovenští vojáci po náročné cestě 3. března 1943.

Vzácným dokladem o přesunu jednotky na frontu je Spojovací rozkaz pro ešelon, který v den odjezdu z Buzuluku vydal velitel spojovací čety npor. Miroslav Šmoldas. Rozkaz obsahuje kromě instrukcí pro spojaře i schéma telefonního spojení mezi velitelstvím praporu a jeho třemi střeleckými a kulometnou rotou. Dále se zmiňuje o používání radiostanic a poslední bod se týká smluveného znamení pro případ leteckého útoku. Jak ukázal další vývoj událostí, právě letecké útoky způsobili československým vojákům během cesty na frontu první bojové ztráty.

Tužkou psaný rozkaz se zachoval ve velmi dobrém stavu a jeho neformální vzhled dobře ilustruje administrativní nedostatky československé vojenské jednotky v SSSR. Za pozornost stojí i osudy dvou mužů v rozkaze jmenovitě uvedených, nadporučíka Šmoldase a četaře Kornfelda. Miroslav Šmoldas (1917–2003) byl těžce raněn na Dukle a válku zakončil jako podplukovník a náčelník III. oddělení (spojovacího) gen. štábu čs. armády. V 50. letech postupoval ve vojenských hodnostech a v letech 1968–1969 byl generálním inspektorem ČSLA. V době normalizace jeho hvězda pohasla a vojenskou kariéru zakončil v 70. letech jako vedoucí čs. delegace v Dozorčí komisi neutrálních států v Koreji. Četař Maxmilián Kornfeld (1920–2000) zakončil válku jako nadporučík a přednosta 3. oddělení štábu 1. čs. samostatné brigády. V roce 1949 odešel do nově vzniklého Izraele, odkud se o 10 let později přestěhoval do USA.

Rozměry: 295 x 202 mm

Předmět byl do sbírky VHÚ Praha darován v roce 1964.