Springfield M 1875 Officer´s model

Vznik jednotného náboje otevřel puškařům a konstruktérům rozsáhlé pole možností, kompetentní činitele výzbrojních sekcí armád však postavil před dilema, najít levnější řešení transformace zavedených perkusních předovek nebo počítat s nutností objednávek nových zezadu nabíjených zbraní. V americkém státním arzenálu, známém pod názvem United States Armory and Arsenal at Springfield, nebo také Springfield Armory ve Springfieldu ve státě Massachusetts, našel transformační řešení zavedených perkusních pušek Springfield model 1861 tehdejší ředitel arzenálu Erskine S. Allin (1809–1879), jež si nechal patentovat a na své řešení získal 19. září 1865 americký patent číslo 49 959. V následujícím roce prošlo transformací z předovek na zadovky, opatřené Allinovým odklopným závěrem okolo 5000 pušek, zařízených na jednotný náboj ráže .58 Rimfire (.58-60-500).

Konstrukce Allinova závěru sestávala z vertikálně otočného bloku, spojeného s pouzdrem závěru šroubem, tvořícím osu otáčení. V lůžku pouzdra zajišťovala závěr otočná odpružená vačka, ovládaná pákou na pravé straně závěru, blokovanou při dopadu kohoutu do přední polohy. Šikmo uložený shora vedený úderník umožňoval přenos dopadové energie kohoutu a následnou iniciaci zápalky okrajového náboje. Pákový vytahovač nábojnic aktivovalo otevření závěru po výstřelu. Allinova transformace tak umožnila využití podstatné části původních dílů zbraně, tedy hlavně, zámkové desky s bicím mechanismem a část původního dnového šroubu.

V následujících letech arzenál ve Springfieldu vyráběl pušky a karabiny model 1866, 1869 a 1870, zařízené na náboje .50-70 Government (.50-70-450), oficiálně označované podle místa výroby, pro něž se však podle konstrukce závěru vžilo označení Trapdoor (padací dveře). Pod ním jsou také známy veškeré následující modely s Allinovým závěrem.

Pro další vývoj armádních zbraní vyráběných ve Springfieldu měl zásadní význam zákon Kongresu Spojených států z 6. června 1872, na jehož základě došlo k výběru důstojníků, jmenovaných do komise, jež měla vybrat jednotný závěrový systém pro armádní pušku. V průběhu roku a řady zkoušek došlo nejen ke schválení systému Springfield, ale také k podrobnější specifikaci jednotné armádní pušky s požadavkem na změnu ráže z .50 na .45.

Vývojem náboje menší ráže se od roku 1867 zabýval ve frankfordském arzenále plukovník Theodore T. S. Laidley. Po řadě rozsáhlých zkoušek byl nový náboj s označením .45-70 Government (vládní) zaveden v roce 1873 do výzbroje společně s puškou Springfield.

V průběhu sedmdesátých a osmdesátých let 19. století vyráběl arzenál ve Springfieldu pušky a karabiny počínaje modelem 1873 a konče posledním provedením, známým jako model 1888. Celkově pak v průběhu let 1873–1893 opustilo Springfield 568 372 zbraní, přičemž podstatnou část produkce tvořily pušky s celkovým počtem 418 519 kusů.

Pomyslnou třešničku na sběratelském dortu představuje mezi puškami Trapdoor terčová varianta, oficiálně označovaná Springfield M 1875 Officer´s model, ačkoliv takové modelové označení ani na jednom exempláři nenajdeme. Jejich závěry nesou shora obvyklé označení MODEL 1873 či U. S. MODEL 1873, případně U. S. MODEL 1878. Jednalo se o zakázkové zbraně, vyráběné ve Springfield Armory pouze na základě přímých objednávek důstojníků americké armády, na civilní trh se nikdy nedostaly. Každý exemplář měl výběrovou hlaveň, zkrácenou na délku 660 mm (26“), standardní mířidla doplňovala dioptrická se sklopným hledím, připevněným na krku pažby. Závěr a kování (garnitura) nesly rytinovou výzdobu a spoušťový mechanismus měl napínáček, snižující odpor spouště. Cena jedné zbraně vycházela až na 36 dolarů, což si v té době, okolo roku 1875, nepochybně každý důstojník dovolit nemohl.

Shodným znakem všech důstojnických pušek M 1875 byla absence výrobního čísla, jež se jinak u standardních zbraní nacházelo v zadní části pouzdra závěru. Číslovány však byly, ale pouze na vnitřní straně lučíku a na horní ploše spušťadla, ukryté v pažbě.

Důstojnické pušky činí dnes vzácnými nejen jejich zpracování, ale především nízký počet vyrobených kusů. V období od 1. července 1875 do 30. června 1885 vyrobila totiž Springfield Armory pouze 477 exemplářů důstojnických modelů M 1875 ve třech základních provedeních. Prvních deset kusů zhotovila v roce 1875, dalších 115 o rok později, během roku 1877 opustilo arzenál rovných 100 pušek. Stejný počet zhotovených pušek vykázal arzenál v roce 1885, předtím vyrobil pouze 65 kusů za rok 1878, 37 pušek v roce 1879 a rovných 50 v průběhu roku 1881. V ostatních letech již žádné kusy v záznamech nefigurují.

Exemplář druhého provedení s výrobním číslem 32 z roku 1876 získalo muzeum v roce 1965 výměnou od konstruktéra Otakara Galaše.

Ráž: .45-70 Government

Celková délka: 1148 mm

Délka hlavně: 660 mm

Délka záměrné: 512 mm

Hmotnost: 3590 g