Srbská Medaile za chrabrost (1912)

Jedním z vyznamenání, založených v Evropě doslova v předvečer první světové války, byla také srbská Medaile za chrabrost, zavedená 14. listopadu 1912. Nové vyznamenání, zřízené králem Petrem I., představovalo ocenění osobní odvahy a mělo dva stupně – zlatou medaili na červené stuze (1. stupeň) a stříbrnou medaili (2. stupeň) na stuze barvy srbské trikolory (červená-modrá-bílá). Další geneze této dekorace je poměrně zajímavá – v srbské armádě a zvláště mezi důstojníky poměrně rychle vzrostla nelibost kvůli zpracování aversu, na němž byla znázorněna personifikace Serbie profilem mladé ženy. Důstojníkům se tento motiv zdál pro vyznamenání za chrabrost nevhodný, a tak byla tato podoba aversu o půl roku později 12. července 1913 nahrazena poloprofilem legendárního srbského středověkého hrdiny Miloše Obiliče (též Kobiliče). Ten podle pověsti dokázal v bitvě na Kosově poli roku 1389 zabít sultána Murada I., a to i navzdory skutečnosti, že Srbové bitvu s Turky prohráli. Vyznamenání s původní podobou aversu, hovorově zvané „ženská medaile“, se udělovalo během první balkánské války (1912-1913) a v novém provedení Medaile za chrabrost Miloše Obiliče bylo později udělováno během první i druhé světové války. V letech 2009-2010 byla v Srbsku Medaile za chrabrost Miloše Obiliče jako vyznamenání obnovena. Autorem obou provedení medaile byl srbský sochař Dorde Jovanovič.

Popis:

Odznak kruhového tvaru ze zlaceného bronzu o průměru 30 mm. Odznak zavěšen prostřednictvím pevného závěsu na červené, do trojúhelníku poskládané stuze.

Avers:

Na středu ženská busta korunované Serbie v levém profilu, provázená volně v ploše při okraji opisem: краљевина / Србија (královská / Serbia).

Revers:

V dolní části plochy odznaku umístěn pupeční štítek se srbským královským znakem, převýšený korunou, provázený z pravé strany krátkou dubovou ratolestí a z levé strany dlouhou vavřínovou ratolestí. V pravé horní části odznaku mírně od středu umístěn nápis: ЗА ХРАБРОСТ (Za chrabrost).

Odznak byl do sbírky Vojenského historického ústavu získán převodem od Okresního národního výboru Prahy 1 v roce 1976.