Přestože se o c. k. domobraně (k. k. Landsturm) hovoří již v Branném zákoně z 1868, konkrétní parametry této služby v Předlitavsku stanovil až Zákon o domobraně z roku 1886. Ta v době míru vedla evidenci domobranců a v případě války měla sloužit k podpoře armády a zeměbrany. Po vypuknutí 1. světové války byly v rámci všeobecné mobilizace povoláni vycvičení domobranci I. výzvy (věk 19–37 let), z kterých byly zformovány domobranecké pluky pro frontu v Haliči a Srbsku. Zatímco starší (38–42 let) a nevycvičení domobranci II. výzvy tvořili domobranecké prapory určené ke strážní službě v týlu.
Protože rakousko-uherská vojska utrpěla na počátku války obrovské ztráty, rozhodlo velení k 1. květnu 1915 o rozšíření branné povinnosti na 18–50 let. Odvody nejstarších ročníků proběhly poprvé na konci července 1915. Tito vojáci byli následně určeni primárně pro strážní a pracovní službu v etapním prostoru, kde dohlíželi na udržování pořádku a chod válečného hospodářství. S ohledem na narůstající ztráty a opakované snižování požadavků na zdravotní stav branců pak byly tyto ročníky opakovaně přezkoumávány, jak dokládá i prezentovaná vyhláška ze září 1916.
Rozměry: 590 x 455 mm