Tlumič zvuku pro německý samopal Gerät Potsdam

Navzdory dnes již značné rozsáhlé odborné literatuře zanechalo relativně krátké období tisícileté Třetí říše na poli zbrojní výroby stále mnoho neznámých, dosud nevyjasněných projektů. Některé vývojové úkoly známe pouze podle krycího označení, uvedeného v měsíčních výkazech zbrojních závodů, jiné na základě dochovaných exemplářů, jejichž přesné určení a objasnění bližších okolností vzniku je dodnes nejasné.

Poměrně okrajovou, přesto zajímavou záležitost představuje vývoj řady tlumičů zvuku pro pěchotní zbraně, k němuž došlo v Německu na sklonku války. Na jaře roku 1944 vytvořil říšský ministr Albert Speer zvláštní komisi pro pěchotní zbraně (Sonderkommission Infanteriewaffen – SKIinfWaffen), jež měla posuzovat a zkoušet projekty, vyvinuté v rámci nového výzbrojního programu (Infanterie-Rüstungsprogramm). Jeho součástí byl také vývoj tlumičů zvuku pro převážnou část pěchotních zbraní německého původu, avšak není jasné, kde podnět k vývoji vznikl. Pravděpodobným důvodem byla zřejmě snaha poskytnout vybraným prvosledovým jednotkám prostředek pro diverzní operace v týlu nepřítele. Nepochybnou inspirací mohly být nejen ukořistěné sovětské tlumiče S-40 Glušitěl (tlumič) systému Bramit, používané pro pušky Mosin vz. 91/30, případně také samopaly Sten Mk 2S s integrovaným tlumičem zvuku.

Vývojem tlumičů zvuku s krycím názvem Haube L (příklop, poklop, kapota) či HUB-L pověřila SKIinfWaffen řadu velkých i malých německých firem a jednotlivá provedení dostala rozlišovací číselné označení. Přes poměrně úplný výčet získaný z dochovaných dokumentů zůstávají některé konstrukce tlumičů dosud neznámé. Pod označením HUB-L4- měly být vyvinuty tlumiče pro německé kopie samopalů Sten, tedy Gerät Potsdam a samopaly MP 3008 Neumünster, avšak odborná literatura takový tlumič nepodchycuje. Přesto však existoval, alespoň v případě prvního z uvedených samopalů.

Ve sbírkách Vojenského historického ústavu Praha se nachází jeden exemplář tlumiče zvuku, u něhož nebylo dosud jasné, pro jakou zbraň byl zkonstruován. Konstrukce a celkové provedení sice napovídalo, že se jedná o německý výrobek z konce války, avšak kromě čísla 298, vyraženého na dvouramenné páce k fixaci tlumiče, nenese žádné označení, či dokonce přejímací značky.

Systém jeho upevnění pomocí dvouramenné páky, ovládané pomocí jednoduché kličky se šroubovým závitem, naznačoval, že by kruhový výstupek na konci zadního ramene mohl zapadat do díry v ochranném plášti samopalu typu Sten. Tlumič však nebylo možné nasadit na žádný z podobných typů, jelikož vnitřní průměr vodicí části tlumiče 15,5 mm neodpovídal žádnému z měřených průměrů hlavní samopalů ve sbírce. Teprve po zjištění skutečnosti, že samopaly Gerät Potsdam se vyráběly se dvěma odlišnými průměry hlavní, bylo jasné, že dosud neidentifikovaný tlumič náleží právě k tomuto samopalu.

Konstrukce tlumiče sestává z těla, na němž je v zadní části pomocí třmenu připevněna dvouramenná upínací páka s kličkou, zatímco přední část uzavírá krytka s vroubeným obvodem. Uvnitř tlumiče jsou zasunuty dva pryžové kotouče vsazené do trubkových prstenců a oddělené ocelovou distanční vložkou. Na těle tlumiče se nacházejí dva přepouštěcí otvory o průměru 1 mm. Pryžové kotouče mají v centru vyvrtanou díru, jež usnadňuje průchod střely. Životnost pryžových kotoučů nemohla být vysoká a s počtem vystřelených ran tak účinek tlumiče zákonitě klesal.

V současné době je tento jediný exemplář, nasazený na samopalu Gerät Potsdam, součástí dočasné výstavy s názvem 1945 – Voláme všechny Čechy!

Exemplář získalo muzeum v roce 1995 převodem z Prototypy, a. s. Brno.

TECHNICKÉ ÚDAJE:

• Celková délka tlumiče: 200 mm
• Průměr tlumiče: 46 mm
• Hmotnost tlumiče: 640 g