Ukazatel selenového kompasu Bamberg

Letecký kompas byl vždy jedním z nejdůležitějších přístrojů sloužících k správnému vedení letounu po plánované trati. Magnetické kompasy umístěné přímo v pilotní kabině byly ale často ovlivňovány silovými poli jiných přístrojů a ovladačů natolik, že je nešlo řádně seřídit tak aby ukazovaly skutečný kurz v mezích přijatelných úchylek.

Proto byly, zvláště u větších letadel, montovány takzvané dálkové kompasy, které bylo možno umístit do magneticky výhodnějších částí konstrukce letadla, kde již nebyly tolik ovlivňovány vnějšími silami. Od tzv. mateřského kompasu pak šly informace o letěném kurzu do kabiny na vlastní ukazatel v zorném poli letce.

Selenové dálkové kompasy patřily v letectví k jedněm z prvních. Bylo u nich využito změny elektrického odporu selenových buněk, reagujících na intenzitu osvětlení. Pod běžným magnetickým kompasem byly instalovány dvě žárovky souměrně vzhledem k ose magnetického systému. Nad kompasem pak byly dvě selenové buňky, zapojené do elektrického okruhu s baterií a ukazatelem. S magnetickým systémem byla spojena speciální clona, která zacloňovala obě buňky, když byl dodržován žádaný kurz. Jestliže se letoun odchýlil od vytčeného směru, byla jedna nebo druhá buňka osvětlena a ručička ukazatele se vychýlila na jednu, nebo druhou stranu. Nastavení požadovaného kurzu se pak provádělo z kabiny natočením celého kotlíku mateřského kompasu pomocí kličky a ohebného hřídele.

Toto poměrně složité a citlivé zařízení vyráběla mimo jiné i berlínská firma Werkstätten für Präzisions-Mechanik und Optik Carl Bamberg na počátku dvacátých let minulého století. Vlastní ukazatel byl zamontován do černé válcové krabice z nemagnetického kovu, opatřené zaskleným okénkem. V něm se pohybovala ručička, ukazující odchylku od požadovaného kurzu doprava nebo doleva. Stupnice nebyla číslovaná, ale její dílky i popisy byly zvýrazněny reflexní barvou pro provoz při slabším osvětlení. Celý ukazatel byl pružně uchycen v celkem mohutném trojúhelníkovém rámu odlitém z lehkého kovu. Ten se montoval na palubní desku, nebo ve stanovišti navigátora.

Tento zajímavý historický letecký přístroj o rozměrech 160 x 160 x 50 mm a hmotnosti 600 g byl získán do sbírky VHÚ koupí od soukromníka v roce 1987.