Unsere Helden : Lebensbilder für Heer und Volk

Před 160 lety a jedním měsícem postihla císařskou a královskou armádu bolestná ztráta, neboť 5. ledna 1858 zemřel ve věku 92 let polní maršál Josef Václav hrabě Radecký z Radče (1766‒1858). Radecký se již za svého života stal legendou a dodnes je oprávněně považován za jednoho z nejlepších vojevůdců 19. století. Vzhledem k faktu, že o Radeckém bylo publikováno značné množství odborné i populárně naučné literatury, není třeba jeho osobu příliš připomínat. Snad uveďme jen fakt, že v letech 1813‒1815 zastával funkci náčelníka generálního štábu všech spojeneckých armád bojujících proti Napoleonovi I. a že v revolučních válkách let 1848‒1849 velel rakouské „italské“ armádě, s níž porazil intervenční vojska sardinského krále Karla Alberta i všechny síly italských povstalců. Dodnes je proto oprávněně považován za jednu z největších osobností našich vojenských dějin.

Dnes prezentovaná kniha ale není věnovaná jen samotnému Radeckému, nýbrž také dalším slavným vojevůdcům, kteří se zapsali do válečné historie podunajského soustátí. Publikace je rozdělena do 10 částí, z nichž každá se zaobírá jednou osobností či problematikou. Prvním ve výběru je polní maršál arcivévoda Albrecht Rakousko-Těšínský, vítěz bitvy u Custozy roku 1866, a hned za tímto příslušníkem slezské větve panovnického rodu figuruje již zmíněný maršál Radecký. Třetím v pořadí se stal princ Evžen Savojský, který proslul jak ve válkách o španělské dědictví, tak ve válkách tureckých, následován čtvrtým arcivévodou Karlem Ludvíkem Rakousko-Těšínským, který porazil Napoleona roku 1809 v bitvě u Aspern. Pátý v pořadí je polní maršál Ernest Gideon svobodný pán von Laudon, jenž slavil úspěchy během sedmileté války a roku 1789 dobyl pevnost Bělehrad, a šestý je vrchní velitel všech koaličních armád, které v letech 1813‒1815 dvakrát porazily císaře Francouzů Napoleona I., polní maršál Karel Filip kníže Schwarzenberg.

Následuje kapitola věnovaná obraně Vídně před Turky v letech 1529 a 1683 a osmá kapitola seznamuje čtenáře s životními osudy tyrolského národního hrdiny období napoleonských válek Andrease Hofera. V knize nesmí chybět samozřejmě ani slavní důstojníci námořnictva, které reprezentuje v deváté kapitole admirál Wilhelm von Tegetthoff, vítěz bitvy u Lissy roku 1866. Poslední část prezentuje hrdinské činy rakouských vojáků všech hodností na příkladu plukovníka Karla Kopala, který se vyznamenal v roce 1848 v bitvách u Santa Lucie a u Vicenzy, leč záhy podlehl utrpěným ranám. Druhou polovinu poslední kapitoly tvoří chronologicky uspořádaný výběr hrdinských činů vojáků od roku 1683 až po rok 1866.

Jedná se o nevelkou publikaci populárně naučného charakteru, kterou bychom mohli považovat za rakouské patriotikum. Prezentovaný svazek představuje souborné vydání původně separátně vydaných svazečků. Kniha formátu A5 je svázána v tuhé plátěné vazbě zdobené slepotiskem, v případě písmen zlaceným. Každá část (kapitola) má vlastní původní titulní list a frontispis s portrétní grafikou popisovaných válečných hrdinů (v případě obrany Vídně jde o trojportrét polního maršála Karla V. vévody Lotrinského, polského krále Jana III. Sobieského a polního maršála Ernesta Rüdigera hraběte Starhemberga). Text je tištěn novogotickou frakturou.

Přestože biografie, které vznikly v druhé polovině 19. století, jsou dnes již ve většině případů překonané, prezentovaná kniha má dodnes svoji hodnotu. Pro české čtenáře může být zajímavý výběr osobností, neboť vedle Radeckého, Schwarzenberga a Kopala, o jejichž sounáležitosti s našimi zeměmi nemůže být pochyb, jsou zde další dva příslušníci slezské (těšínské) větve vládnoucího rodu a český inkolát (zemskou příslušnost) měl také maršál Laudon a maršál Starhemberg. I díky tomu lze konstatovat, že většina vybraných vojevůdců má nezastupitelné místo v naší vojenské historii.

Citace:

Unsere Helden : Lebensbilder für Heer und Volk. Salzburg: Heinrich Dieter, 1899.