Vojenská legitimace majora Jana Běliny, 1939

Potřeba vystavit vojákům průkaz totožnosti vedla ve třicátých letech k zavedení vojenské legitimace určené pro gážisty československé armády v důstojnických a rotmistrovských hodnostech. Vojáci, jichž se to týkalo, měli povinnost nosit legitimaci neustále při sobě. Dokument obsahoval fotografii, osobní data a záznamy o služebním přidělení. Naproti tomu mužstvo k prokázání své totožnosti používalo propustky nebo dovolenky a vojenská knížka jim byla vystavována až při odchodu z činné služby. Při případném povolání na cvičení ji pak museli opět odevzdávat.

Prezentovaná legitimace patří majoru Janu Bělinovi (29. 5. 1896 – 30. 1. 1968), pobočníku generála Heliodora Píky. Tento československý důstojník sloužil od roku 1915 v řadách rakousko-uherské armády u c. a k. pěších pluků č. 36 a 58. Po skončení války přešel do armády nově vzniklé republiky a v letech 1918–1919 se účastnil bojů na Slovensku. Ve východní části státu, konkrétně v Žilině, setrval i v následujících letech a postupně působil u dělostřeleckého pluku 9, pěšího pluku 41 a nakonec ho převeleli do Prahy k pěšímu pluku 5, kde jej také zastihla nacistická okupace a rozpuštění československé armády.

Podle svědectví se v době okupace snažil využívat svého úřednického postavení a podporovat skrývající se spoluobčany, kterým opatřoval potravinové lístky. V květnu 1945 se aktivně podílel na bojích o Staroměstskou radnici. Po válce zůstal v armádě a stal se pobočníkem svého přítele gen. Heliodora Píky. Po komunistickém převratu byl z armády propuštěn.

V civilním životě měl bohaté kulturní zájmy, organizoval hudební akce, věnoval se turistice a byl činný v řadě veteránských spolků. Jeho rodinné poměry však zřejmě nebyly urovnané a v průběhu války se rozvedl. Se svou bývalou ženou měl dle všeho špatné vztahy a v roce 1946 byl na základě anonymního udání podezříván z rasismu a udávání. Tato podezření, k nimž podle jeho názoru dali podnět lidé z okruhu jeho manželky, měla za následek jeho přechodné postavení mimo službu.

Rozměry: 75 × 104 mm.

Legitimace byla do sbírky Vojenského historického ústavu Praha věnována v roce 2018.