Vojtěch Preissig, Návrh vojenského praporu, 1919

Po vzniku Československé republiky byla velmi záhy zahájena jednání o vytvoření státní a vojenské symboliky nového státu. Při Prezidiu ministerské rady byla již 31. prosince 1918 ustavena tzv. znaková komise, složená z významných historiků, archivářů a umělců (Gustav Friedrich, Václav Vojtíšek, J. B. Novák, František Kysela). Problematice vlajek se její členové poprvé věnovali 1. dubna 1919.

V září 1919 předložil své návrhy státní a vojenské symboliky František Kupka a ze Spojených států zaslal v poslední chvíli několik kreseb i Vojtěch Preissig. Jeho návrhy státní vlajky s použitím motivu čtyř pěticípých hvězd připomínají svým provedením Štefánikovu vlajku. Výtvarné řešení kresby vojenského praporu je poněkud nezvyklé, zejména tvar obdélníku a geometrická výšivka podél obvodu. Realizace aplikací by byla velmi složitá. Jinak použití červené, modré a bílé barvy je tradiční. V centrální části jsou umístěny znaky Čech, Moravy, Slezska a Slovenska, doplněné heslem Labor-Humanity-Intergrity (Práce-Láska-Poctivost), jak vysvětluje autor v legendě v dolní části kresby.

Vojtěch Preissig (1873–1944) patřil za první světové války k nejvýznamnějším představitelům našeho zahraničního odboje. Do USA odešel již před válkou. V roce 1916 dostal pracovní nabídku z Wentworth Institutu v Bostonu, kde setrval až do roku 1924 jako vedoucí grafického uměleckého oddělení. Právě tady vytvořil v letech 1916–1918 návrhy a realizace propagačních plakátů, tisků a publikací pro čs. legie ve Francii, Rusku a Itálii.

V roce 1917 se souběžně zapojil do zahraničních politických aktivit. Pracoval v odbočce Československé národní rady v New Yorku, jejíž ústředí, vedené T. G. Masarykem, M. R. Štefánikem a E. Benešem, sídlilo v Paříži. V Bostonu, kde bydlel, organizoval nábor českých a slovenských dobrovolníků do naší zahraniční armády ve Francii. Je absurdní, že právě tento člověk usiloval po válce tolik let o uznání své umělecké tvorby v Československu. Koncem třicátých let byl krátce zaměstnán v uměleckém oddělení Památníku osvobození.

Během nacistické okupace byl v roce 1940 za ilegální činnost společně se svojí dcerou Irenou Bernáškovou zatčen a poté vězněn v nacistických koncentračních táborech. Zemřel 11. června 1944 v Dachau na následky celkového fyzického vyčerpání.

Akvarel na papíře, 220 × 275 mm.

Kresba byla do sbírky Památníku osvobození získána formou nákupu v roce 1920.