Vojtěch Preissig, Pro tu naši republiku vytrváme až do konce, 1918

Vojtěch Preissig, Pro tu naši republiku vytrváme až do konce, 1918

V druhé polovině roku 1917 byl již ve Spojených státech uznávaný grafik Vojtěch Preissig osloven členy odbočky Československé národní rady v New Yorku a Československého národního sdružení v Americe k vytvoření souboru dvanácti propagačních plakátů pro nábor dobrovolníků do čs. zahraniční armády ve Francii. Umělec vytvořil pro textové části dokonce speciální typ verzálek- tzv. plakátové písmo. Série Preissigových linorytů vzbudila nejen ve Spojených státech nečekaný ohlas. Plakáty byly vytištěny v tisícových nákladech také ve Francii a Itálii. Po válce byly v Československu rozšiřovány do škol jako didaktická pomůcka v dějepisu.

Fotografie představuje jeden ze sedmi základních propagačních plakátů. Autor použil motiv vlajících praporů se znaky Čech a Slovenska (český lev a dvojramenný kříž) nad siluetou několika pražských architektonických dominant. Obrazovou část lemuje jednoduché a výstižné vlastenecké heslo: „Pro tu naši republiku vytrváme až do konce“.

Vojtěch Preissig (1873–1944) patřil za první světové války k nejvýznamnějším představitelům našeho zahraničního odboje. V roce 1916 dostal pracovní nabídku z Wentworth Institutu v Bostonu, kde setrval až do roku 1924 jako vedoucí grafického uměleckého oddělení. Právě tady vytvořil v letech 1916−1918 návrhy a realizace již zmíněných propagačních plakátů a pohlednic pro čs. legie ve Francii, Rusku a Itálii.

V roce 1917 se Preissig také aktivně zapojil do politické činnosti. Pracoval v odbočce Československé národní rady v New Yorku, jejíž ústředí, vedené T. G. Masarykem, M. R. Štefánikem a E. Benešem, sídlilo v Paříži. V Bostonu, kde bydlel, organizoval nábor českých a slovenských dobrovolníků do naší zahraniční armády ve Francii. Je absurdní, že právě tento člověk usiloval po válce tolik let o návrat do Československa a o uznání své umělecké tvorby. Koncem třicátých let byl Preissig také krátce zaměstnán v uměleckém oddělení Památníku osvobození. Jeho neblahý osud se však naplnil v roce 1940, kdy byl za ilegální činnost společně se svojí dcerou Irenou Bernáškovou zatčen a poté vězněn v nacistických koncentračních táborech. Zemřel v roce 1944 v Dachau na následky celkového fyzického vyčerpání.

Papír, linoryt, 860 x 610 mm.

Plakát byl získán do sbírky Vojenského historického ústavu Praha formou nákupu od autora v roce 1919.

Aktuálně



Vyšlo nové číslo čtvrtletníku Historie a vojenství, letos poslední

Vyšlo nové číslo čtvrtletníku Historie a vojenství, letos poslední

08. 12. 2022
Čtvrté letošní číslo časopisu Historie a vojenství, které vydává Vojenský historický ústav…
Cesta k poznání. Rozhovor s ředitelem Odboru muzeí VHÚ plukovníkem Michalem Burianem.

Cesta k poznání. Rozhovor s ředitelem Odboru muzeí VHÚ plukovníkem Michalem Burianem.

05. 12. 2022
Ředitel Odboru muzeí plukovník Michal Burian strávil stovky hodin přípravou nových expozic…
Digitalizace rukopisů za rok 2022 byla zdárně dokončena

Digitalizace rukopisů za rok 2022 byla zdárně dokončena

01. 12. 2022
Vojenský historický ústav Praha v roce 2022 digitalizoval dalších 31 rukopisů pocházejících…
V Armádním muzeu Žižkov byly předány ceny soutěží Prahy 2

V Armádním muzeu Žižkov byly předány ceny soutěží Prahy 2

01. 12. 2022
Ve čtvrtek 1. prosince 2022 se v Armádním muzeu Žižkov uskutečnilo setkání…
Dotýkání povoleno! Interaktivní prezentace a zážitkové programy v nových expozicích Armádního muzea Žižkov.

Dotýkání povoleno! Interaktivní prezentace a zážitkové programy v nových expozicích Armádního muzea Žižkov.

28. 11. 2022
Moderní interaktivní podání a zážitkové programy, se kterými se setkáte v nových…