Vojtěch Preissig, Už Slovensko vstáva, putá si strháva, 1918

V druhé polovině roku 1917 byl již ve Spojených státech uznávaný grafik Vojtěch Preissig osloven členy odbočky Československé národní rady v New Yorku a Československého národního sdružení v Americe k vytvoření souboru dvanácti propagačních plakátů pro nábor dobrovolníků do čs. zahraniční armády ve Francii. Umělec vytvořil pro textové části dokonce speciální typ verzálek- tzv. plakátové písmo.

Zdařilým figurálním provedením vyniká i prezentovaný plakát s úderným heslem „Už Slovensko vstáva, putá si strháva“. Na fotografii je prezentována jedna ze dvou verzí, na níž je vyobrazen maďarský četník. Kolem textové části tohoto plakátu se mezi našimi krajany ve Spojených státech rozvinula široká debata, která je velmi dobře dochována v Preissigově pozůstalosti. Série Preissigových linorytů vzbudila nejen ve Spojených státech nečekaný ohlas. Plakáty byly tištěny v tisícových nákladech také ve Francii a Itálii. Po válce byly v Československu rozšiřovány do škol jako didaktická pomůcka v dějepisu.

Vojtěch Preissig (1873–1944) patřil za první světové války k nejvýznamnějším představitelům našeho zahraničního odboje. Do USA odešel již před válkou. V roce 1916 dostal pracovní nabídku z Wentworth Institutu v Bostonu, kde setrval až do roku 1924 jako vedoucí grafického uměleckého oddělení. Právě tady vytvořil v letech 1916‒1918 návrhy a realizace propagačních plakátů, tisků a publikací pro čs. legie ve Francii, Rusku a Itálii.

V roce 1917 se Preissig také aktivně zapojil do politické činnosti. Pracoval v odbočce Československé národní rady v New Yorku, jejíž ústředí, vedené T. G. Masarykem, M. R. Štefánikem a E. Benešem, sídlilo v Paříži. V Bostonu, kde bydlel, organizoval nábor českých a slovenských dobrovolníků do naší zahraniční armády ve Francii. Je absurdní, že právě tento člověk usiloval po válce tolik let o návrat do Československa a o uznání své umělecké tvorby. Koncem třicátých let byl Preissig také krátce zaměstnán v uměleckém oddělení Památníku osvobození. Jeho neblahý osud se však naplnil v roce 1940, kdy byl za ilegální činnost společně se svojí dcerou Irenou Bernáškovou zatčen a poté vězněn v nacistických koncentračních táborech. Zemřel v roce 1944 v Dachau na následky celkového fyzického vyčerpání.

Papír, barevný linoryt, 89 x 60 cm.

Plakát byl získán do sbírky Vojenského historického ústavu Praha formou nákupu od autora v roce 1933.