Vojtěch Preissig, Za naši samostatnost, 1918

Z dílny významného českého grafika Vojtěcha Preissiga vyšel v první polovině roku 1918 soubor pohlednic, jejichž výtvarné řešení je, až na malé detaily, shodné se sérií náborových plakátů, vytištěných ve stejném období. Na prezentované dopisnici je dominujícím barevným prvkem vlajka, jakou používali Češi a Slováci, žijící za první světové války na území Spojených států. Figura francouzského legionáře a hesla plní jen doplňující funkci. Stejný motiv použil Preissig v závěru války i na řadě dalších tiskovin (například diplom pro Národní daň 1918 nebo členský průkaz Svazu československých legionářů pro Ameriku). Princip čtyř hvězd, symbolizujících Čechy, Moravu, Slezsko a Slovensko, se znovu opakuje i na autorových návrzích československé státní vlajky ze soutěže o novou podobu čs. státní symboliky z roku 1919.

Vojtěch Preissig (1873–1944) odešel do Spojených států s vidinou lepšího profesního uplatnění krátce před první světovou válkou. V roce 1916 dostal nabídku z Wentworth Institutu v Bostonu, kde působil až do roku 1924 jako vedoucí grafického uměleckého oddělení. Právě tady vytvořil v letech 1916–1918 návrhy a realizace plakátů, propagačních tisků a publikací (tzv. národnin) pro čs. legie ve Francii, Rusku a Itálii.

V roce 1917 se Preissig se aktivně zapojil do politické činnosti v našem zahraničním odboji. Pracoval v odbočce Československé národní rady v New Yorku. V jejím oddělení v Bostonu organizoval nábor českých a slovenských dobrovolníků do čs. zahraniční armády ve Francii. Je absurdní, že právě tento člověk usiloval po válce tolik let o návrat do Československa a o uznání své umělecké tvorby. Nepodařilo se mu prosadit ani jeden z velkolepých plánů, souvisejících s vývojem nových grafických technik a tvorby specifických stylů písma. Koncem třicátých let byl Preissig také krátce zaměstnán v uměleckém oddělení Památníku osvobození.

Jeho neblahý osud se naplnil na počátku protektorátu, kdy se zapojil do ilegální protinacistické činnosti. V roce 1940 byl spolu se svojí dcerou Irenou Bernáškovou zatčen a poté uvězněn v koncentračním táboře v Dachau. Zde zahynul na následky celkového fyzického vyčerpání na jaře roku 1944.