Volkskarabiner 98 (VK 98)

Volkskarabiner 98 (VK 98)

Zhoršující se hospodářská situace válkou stále více vyčerpávaného Německa a jím podmaněných zemí přineslo řadu korekcí v nazírání na kvalitu a provedení pěchotních zbraní. Úsporná opatření se stále zmenšujícími kontingentními příděly výrobním závodům vedly nejen k přehodnocení stávajících konstrukcí ve prospěch zjednodušení a úspor výrobních operací, ale také k vývoji nových modelů zbraní, jejichž schválení Hlavním říšským výzbrojním úřadem by bylo na prahu války zcela nemyslitelné. Projekty silně zjednodušených konstrukcí tzv. lidových pušek (Volksgewehr), určených zejména pro jednotky Volkssturmu, ukazovaly, nakolik museli němečtí plánovači s vidinou masové produkce snížit své požadavky na kvalitu a vzhled zbraní.

Vyčerpání mobilizačních rezerv a naléhavá potřeba obrany stále se zmenšujícího území Německa postupem spojeneckých front vedlo ke zřízení jednotek „německého lidového útoku“ – Volkssturmu. K jejich formování došlo na základě výnosu Adolfa Hitlera ze dne 25. září 1944 (Erlass über die Bildung des Deutschen Volkssturmes) a povolávacímu rozkazu podléhali primárně muži ročníků 1884 až 1924, tedy ve věku od 20 do 60 let. Došlo ovšem také na odvody mužské mládeže mezi 16 a 19 lety, nižší věkové kategorie vytvářeli dobrovolníci.

Již na jaře 1944 vytvořil říšský ministr Albert Speer zvláštní komisi pro pěchotní zbraně (Sonderkommission Infanteriewaffen – SKIinfWaffen), jež měla posuzovat a zkoušet projekty, vyvinuté v rámci nového výzbrojního programu (Infanterie-Rüstungsprogramm).

Vývoj levných pěchotních zbraní představoval v úvahách a odhadech Speerova ministerstva vidinu měsíční produkce 100 000 zjednodušených samopalů a 600 000 pušek. Ta však neodrážela reálnou situace kolabujícího německého průmyslu.

Program vývoje lidových pušek přinesl projekty VG 1 firmy Walther a VG 2, vyvinuté firmou Spreewerke. Na rozdíl od nich se do sériové výroby nedostaly pušky firem Rheinmetall (VG 3) a Mauser-Werke (VG 4). Poslední zbraň, jež nesla označení VG 5 (Volksgewehr 5), nepředstavovala od základu novou konstrukci opakovací pušky, nýbrž maximálně zjednodušenou a vylehčenou standardní pušku K 98k. Úprava vznikla u firmy Steyr-Daimler-Puch a je známa spíše pod označením VK 98, Volkskarabiner 98.

Vše, co bylo možné na zbrani odstranit, aniž by došlo ke snížení provozní spolehlivosti a bezpečnosti, avšak bez ohledu na celkovou životnost zbraně, to konstruktéři odstranili. Předpažbí bylo maximálně zkráceno, nadpažbí odstraněno, přední kování tím padlo za oběť uvedeným úpravám. Funkci horního poutka pro řemen plnilo tvarované oko z drátu, procházejícího předpažbím, zadní průvlek pažbou zůstal zachován. Stavitelné hledí nahradil pevný plátek na 100 m, zasunutý do příčné rybinové drážky na pouzdře závěru. Prstenec mušky držely na hlavni dva sváry.

Pušky VK 98 z produkce zbrojovky Steyr-Daimler-Puch se dochovaly ve dvou základních provedeních, lišících se pažbou. U prvního tvořil pažbu velmi hrubý přířez, profilem odpovídající standardní pažbě, avšak s hrubým radiálním tvarováním. Druhé provedení mělo upravenou původní pažbu z vrstveného dřeva s ocelovou botkou, opatřenou ve spodní části dírou pro opření úderníku při rozebírání a skládání závěru. Obě varianty měly zjednodušené, lisované a bodově svařované provedení schránky, jejího dna a lučíku.

V rámci maximálního zvýšení produkce se mozaikový systém výroby promítl i do pušek VK 98: jejich kompletní nábojové schránky včetně dna a lučíku dodávala firma Mauser-Werke z Oberndorfu, matice závěru pocházely z produkce firmy Carl Ullrich & Co. Metallwaren, v Oberschönau u Zella-Mehlis.

Většina exemplářů nesla na pouzdře závěru kód výrobce v podobě písmen bnz a poslední dvojčíslí roku výroby 45. Řada dochovaných kusů však značení postrádá, mají zpravidla jen výrobní číslo na levé straně hlavně a značku v podobě pavézy s kódem výroby a číslem 1.

Produkce veškerých pušek VK 98 spadá do posledních měsíců války, přičemž sériová výroba běžela od ledna 1945 a poslední partie byly zhotoveny koncem dubna. Město Steyr kapitulovalo po příchodu americké armády 6. května 1945. Celková produkce je dnes odhadována na 9500 až 10 000 kusů.

Lidové pušky se po válce zájmu ozbrojených složek příliš netěšily; přeci jen se jednalo o podřadné zbraně s nepředvídatelnou živostností, jejichž přesnost se také nedala srovnávat se standardními puškami. Řada zbraní proto také skončila ve šrotu, takže poměrně malé dochované počty jednotlivých modelů z nich s odstupem let udělaly sběratelsky vyhledávané a také ceněné zbraně.

Exemplář s výrobním číslem 884 získalo muzeum v roce 1946 převodem ze Zbrojnice I Praha.

 

Ráž: 7,92 mm Mauser

Celková délka: 1040 mm

Délka hlavně: 533 mm

Délka záměrné: 511 mm

Kapacita nábojové schránky: 5 nábojů

Hmotnost: 3332 g

Aktuálně



Studenti středních škol se setkali s novodobými válečnými veterány

Studenti středních škol se setkali s novodobými válečnými veterány

29. 03. 2024
U příležitosti 25. výročí vstupu České republiky do NATO se studenti středních…
Zahraniční studenty nadchly expozice Armádního muzea Žižkov

Zahraniční studenty nadchly expozice Armádního muzea Žižkov

27. 03. 2024
Jaké změny s sebou přináší války? Na tuto otázku hledali odpověď středoškoláci…
Velký útěk, kterého se zúčastnili i tři Čechoslováci, se uskutečnil před 80 lety

Velký útěk, kterého se zúčastnili i tři Čechoslováci, se uskutečnil před 80 lety

25. 03. 2024
Největší útěk z německých zajateckých táborů se uskutečnil před osmdesáti lety. V…
Březen 1945 – vznik třetího tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády

Březen 1945 – vznik třetího tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády

22. 03. 2024
Když na přelomu let 1942/1943 rozhodovaly naše vojenské autority v Londýně o dalším…
Němá barikáda – 7. vycházka z cyklu Místa bojů Pražského povstání

Němá barikáda – 7. vycházka z cyklu Místa bojů Pražského povstání

20. 03. 2024
Most Barikádníků zpopularizovala povídka Jana Drdy Němá barikáda. Přestože v ní spisovatel…