VYBÍRAL, Zdeněk. Bitva u Moháče

V pokročilém odpoledni 29. srpna léta páně 1526 se nedaleko městečka Moháč v Uhrách (dnes v Maďarsku) střetlo vojsko mladého českého, uherského a chorvatského krále Ludvíka Jagellonského s početně výrazně silnější osmanskou armádou sultána Sulejmana I. Poměrně krátký boj vedl k drtivé porážce křesťanských sil, která byla umocněna faktem, že při útěku z prohraného boje se král Ludvík utopil při brodění rozvodněného potoka Csele. Turci následně obsadili a vypálili Budín i Pešť a domů se vrátili s bohatou kořistí. Následné volby Ludvíkova nástupce pak rozdělily nejen státy jeho soustátí, ale i samotné Uhry. V nich byl totiž zvolen vladařem nejprve sedmihradský vojvoda Jan Zápolský, část šlechty ale podpořila v duchu předchozích dynastických smluv kandidaturu bratra královny-vdovy, rakouského arcivévodu Ferdinanda Habsburského. Toho zvolili také stavové v českých zemích a v Chorvatsku, pro Zápolského naopak hlasovali ve Slavonii. U Moháče před osmanskými děly skončil výkvět uherské středověké šlechty a Uhry vstoupily do velmi neklidného novověku přinášejícího občanskou válku a následně tureckou okupaci.

Prezentovaná kniha je jediným podrobným odborným monografickým dílem věnovaným bitvě u Moháče. Struktura knihy není stavěna chronologicky, jak by se dalo očekávat, ale začíná přímo jádrem věci samotné, tedy bitvou. Po krátkém úvodu a popisu bojiště se autor pustil přímo do podrobného líčení událostí 29. srpna 1526. Tato část textu je prokládána také vysvětlováním pojmů a popisem vojáků obou stran tak, aby se celek snadno a rychle četl a i čtenář laik získal dostatek informací k pochopení problematiky.

Vyprávění pak směřuje od příchodu osmanské armády na budoucí bojiště přes postavení královské armády k samotné bitvě. Ta je popsána podrobně v několika fázích. První část knihy končí ústupem královského jezdectva a marným bojem opuštěné křesťanské pěchoty. Tato kapitola tvoří přibližně třetinu knihy v rozsahu 58 stran, po nichž následuje první obrazová příloha se snímky z památníku moháčské bitvy.

V druhé části knihy se autor věnuje událostem po bitvě. Popisuje odpočinek a oslavy Osmanů po vítězném boji i popravy zajatců, rekonstruuje události králova útěku a smrti v potoce Csele, ale uvádí i osudy dalších účastníků bitvy. Líčí reakce královnina dvora na zprávu o Ludvíkově smrti i další tažení Turků na Budín a Pešť a popisuje celý následující průběh osmanského tažení až po návrat hlavní sultánovy armády za Dunaj k Bělehradu. Zabývá se také evakuací uherského dvora do Prešpurku (dnes Bratislavy) a podzimními volbami nového krále v celém stávajícím Ludvíkově soustátí. Tato část zabírá dalších asi 60 stran, po nichž přichází druhá obrazová příloha s reprodukcemi osmanských miniatur.

Třetí část publikace pak rozebírá příčiny moháčské tragédie a dává čtenáři hlubší kontext událostí. Popisuje expanzi Osmanské říše již od 14. století a obranu Uherského království, primárně od poloviny století patnáctého. Zabývá se vládami zemského správce Jánoše Hunyádiho a jeho syna, uherského krále Matyáše řečeného Korvín, až k nástupu Jagellonců a následným úpadkem královské moci, který vyvrcholil po korunovaci desetiletého Ludvíka. Vše je zasazeno do evropského kontextu probíhající reformace a soupeření mezi římskoněmeckým císařem a francouzským králem. Čím blíže se autor dostává v chronologické linii k samotné bitvě, tím podrobněji se zabývá uherskými událostmi, což v této části vrcholí popisem tažení královských a tureckých sil k Moháči. I po této, opět asi šedesátistránkové pasáži, následuje obrazová příloha s fotografiemi památek a pomníků v Moháči samotném.

Poslední, nejkratší část knihy se pak zabývá historiografií bitvy u Moháče, mapuje její výzkum a snaží se zodpovědět otázky a pochybnosti, které se dodnes k moháčské bitvě váží. Patří mezi ně například často diskutovaná zrada Jana Zápolského, díky níž jeho vojsko nepřišlo v Moháči včas podpořit svého krále (stejně jako větší část armády vypravené pro krále Ludvíka z českých zemí či Chorvatska), nebo otázka nedostatečné podpory mladého Jagellonce ze strany jeho příbuzných či příbuzných jeho manželky Marie Habsburské. I tato část knihy končí drobnou obrazovou přílohou pamětní mince na bitvu u Moháče. Za ní pak následuje jen seznam literatury a pramenů a seznam ilustrací.

Je nutno konstatovat, že publikace je mimořádně zdařilá. Přestože je pojata jako populárně naučná a postrádá tedy poznámkový aparát či rejstříky, autor shromáždil značné množství narativních pramenů i odborné literatury, z nichž ve svém vyprávění vychází a které interpretuje v mimořádně čtivém textu. Není tedy s podivem, že kniha by se snad ještě v letošním roce významného jubilea bitvy u Moháče měla dočkat druhého vydání.

Citace:

VYBÍRAL, Zdeněk. Bitva u Moháče: krvavá porážka uherského a českého krále Ludvíka Jagellonského v boji s Osmany 29. srpna 1526. Krok, sv. 5. Praha: Havran, 2008. ISBN 978-80-86515-87-8.

Zdeněk Munzar