Výukový obraz rakouské pistole M. 1912

Pozdější rakousko-uherskou armádní pistoli zkonstruoval v roce 1909 kolektiv konstrukční kanceláře štýrské zbrojovky (Oesterreichische Waffenfabriks-Gesellschaft Steyr – OEWG). Na konstrukci zbraně přihlásila továrna v lednu 1911 dva patenty, z nichž první postihoval řešení uzamčení hlavně a uložení vratné pružiny s odpružením spouště, a druhý řešení suvného přerušovače s ovládáním táhla spouště.

Pistole fungovala na principu uzamčeného závěru s otočnou hlavní, uzamčenou dvěma uzamykacími ozuby. Vratná pružina, uložená paralelně pod hlavní, se předním pouzdrem opírala o příčný klín, sloužící k rozložení zbraně. Pouzdro na zadním konci tlačilo na horní rameno spouště, takže spoušť ani její táhlo neměly samostatnou pružinu. Na dobu svého vzniku poměrně anachronicky měla pistole nábojovou schránku, umístěnou v rukojeti. K jejímu plnění sloužila vybrání v zadní části výhozného okénka, do nichž se zasouval pásek s osmi náboji ráže 9 mm Steyr. Bicí mechanismus tvořil vnější kohout, na levé straně těla se nacházela otočná pojistka, sloužící k zachycení závěru v zadní poloze při plnění nábojové schránky.

Armáda monarchie měla v té době zaveden revolver Rast-Gasser M. 98 a pistoli M.07 a nová konstrukce se nestala předmětem zájmu vojenských kruhů. Zájem však projevila chilská armáda, jež si na jaře 1912 objednala 5000 pistolí v provedení, odpovídajícím původnímu modelu 1911.

Druhým odběratelem se stala armáda Rumunského království, jež ji zavedla v roce 1912 do výzbroje a objednala si ve Štýru 56 000 pistolí, avšak v důsledku vypuknutí války se do rumunské výzbroje dostalo pouze okolo 37 000 kusů. Rakousko-uherskou armádu přimělo k rychlému zavedení až vypuknutí první světové války. První partie pistolí, jež se do výzbroje monarchie dostaly, pocházely z rumunského kontraktu.

V průběhu války vyráběla štýrská zbrojovka pistole především pro potřeby rakouské armády, ovšem v roce 1916 si nákupem pistolí Steyr řešila své výzbrojní nedostatky také bavorská armáda, jež nakoupila v průběhu dalších dvou let celkem 16 000 pistolí. Výroba ve Štýru pokračovala ještě v roce 1919, kdy již válka skončila. Celková produkce dosáhla přibližně 298 000 kusů.

Návody na použití a výukové obrazy jsou obecně sběrateli řazeny mezi epheméria, tedy věci pomíjivé, dočasné. V případě doplňkových předmětů souvisejících s palnými zbraněmi jde o řazení více než výstižné, jelikož ve většině případů je pro sběratele snazší získat samotný exemplář, než originální návod či výukový obraz, pokud se jednalo o zbraň zavedenou v ozbrojených složkách.

Ještě před válkou, zřejmě v roce 1912, nechala OEWG kromě návodů na pistoli M 1911 vytisknout v Grafickém institutu Emila Prietzela (Graphisches Institut des Emil Prietzel, Buch-, Steindruckerei- und Prägeanstalt) ve Štýru také obraz, znázorňující kromě celkového pohledu zleva zbraň rozloženou na jednotlivé díly, řezy jejím mechanismem v jednotlivých fázích funkčního cyklu, doplněné základními parametry zbraně a popisem jejího základního rozložení. Textově delší celek tvoří popis úplného rozebrání pistole na jednotlivé součástky.

Adjektivum „výukový“ je v případě obrazu pistole Steyr M. 1911 poněkud sporné. Přední odborník na rakouské palné zbraně Joshi Shuy ve své vynikající publikaci Vom Ursprung der Selbstladepistole (Braunau, 2007) uvádí, že je znám pouze jediný exemplář tohoto obrazu, přičemž nezmiňuje, že by jej armáda monarchie používala ve větším množství jako edukativní pomůcku. Lze připustit, že má pravdu, ale také nelze vyloučit, že se v případě těchto obrazů bezezbytku naplnil osud ephemérií, tedy že byly téměř všechny v průběhu více než století zničeny.

Exemplář obrazu, podlepeného tvrdým kartonem, získalo muzeum ze starých sbírkových fondů.

TECHNICKÉ ÚDAJE:

• Šířka: 805 mm
• Výška: 578 mm