V létě roku 1919 došlo pod dojmem deziluze z poměrů v nově vzniklém Československu, špatného materiálního zabezpečení a v neposlední řadě i v důsledku bouřlivého vývoje ve světě k sérii případů odepření vojenské poslušnosti.
První a rozsahem zřejmě největší byla vzpoura z 21. července 1919 v Železné Rudě, kde se vzbouřilo 40 vojáků, často veteránů z ruských legií, pod vedením praporčíka Františka Jelínka. K nim se záhy přidali další nespokojení vojáci. S pomocí improvizovaného obrněného vlaku osazeného kulomety obsadili vzbouřenci některé objekty v Nýrsku, Janovicích nad Úhlavou a Klatovech. Chtěli postupovat dále na Plzeň a Prahu, ale jednání se zástupci dělníků, ve kterých vzbouřenci viděli své ideové spojence, a na jejichž podporu spoléhali, nebyla úspěšná. Ke vzbouřencům byl poté jako vyjednavač vyslán mjr. Václav Kopal. Po jeho intervenci bylo umožněno pěti vybraným zástupcům odcestovat do Prahy za prezidentem T. G. Masarykem, zbytek se vrátil do svých posádek.
Vůdce vzpoury František Jelínek byl 3. prosince odsouzen k trestu smrti, ten však byl záhy změněn na doživotí a posléze na 5 let. Další čtyři aktéři byli odsouzeni k trestům odnětí svobody v rozsahu od 4 let do několika měsíců. Již v roce 1920 však byla Jelínkovi a zřejmě i dalším odsouzeným udělena prezidentská milost.
Prezentovaná vyhláška byla vydána v Klatovech, kde vzbouřenci obsadili kasárna 14. dragounského pluku. Ve městě se v tu dobu konal výroční trh a vzbouřenci improvizovanou vyhláškou narušili jeho průběh, jelikož pod trestem smrti zakázali prodej alkoholu.
Rozměry: 92,5 x 62 cm