Zpráva o odhalení „buržoazních nacionalistů“

Na počátku roku 1951 došlo postupně k zatčení někdejšího československého ministra zahraničních věcí Vladimíra Clementise, bývalého předsedy slovenského Sboru pověřenců Gustáva Husáka, politika a umělce Laca Novomeského a dalších slovenských komunistických představitelů, kteří byli již dříve kritizováni a sankcionováni pro svůj domnělý „buržoazní nacionalismus“. Obvinění proti nim byla mimo jiné vykonstruována z toho důvodu, že patřili v Komunistické straně Slovenska k příznivcům větší federalizace státu.

Tyto události byly jedním z milníků tehdy probíhajícího československého tažení proti „nepřátelům a spiklencům“ uvnitř komunistické strany. Pod přímým vlivem sovětských poradců a po vzoru komunistického Bulharska a Maďarska byli v rámci tohoto tažení dehonestováni a posléze likvidováni význační představitelé Komunistické strany ČSR. Českoslovenští komunisté se dlouho bránili sovětskému tlaku, aby ve svých řadách nalezli vlastního László Rajka (odsouzený a popravený maďarský vrcholný politik), avšak nakonec se museli, stejně jako v jiných otázkách, podvolit. Oproti původním předpokladům se však nestal případ slovenských „buržoazních nacionalistů“ vrcholem stranických čistek. Zlikvidován byl nakonec i generální tajemník KSČ Rudolf Slánský, v rámci jehož procesu byl odstraněn již jako vedlejší postava Vladimír Clementis, který měl u sovětů významný vroubek již z roku 1939, kdy kritizoval německo-sovětský pakt.

Proces ostatních slovenských „buržoazních nacionalistů“ přišel na řadu až v roce 1954, tedy po tříletém věznění a mučení Husáka, Novomeského a dalších. Na rozdíl od Clementise unikli jeho „komplicové“ popravě, ale dostali mnohaleté tresty odnětí svobody, v případě Gustáva Husáka se dokonce jednalo o doživotí. Nikdo tehdy jistě nepředpokládal, že za patnáct let z něj bude generální tajemník strany a později také prezident Československa.

O zahájení boje proti „vnitřním nepřátelům“ referují zprávy ze zasedání ÚV KSČ 21. února 1951. První zmíněná z pera nechvalně proslulého rétora Václava Kopeckého se týká hlavně někdejšího brněnského krajského tajemníka KSČ Otty Šlinga, který měl být původně hlavou české části „spiknutí“. Druhý příspěvek přednesl Štefan Bašťovanský (později také jedna z obětí čistek) a byl namířený právě proti Novomeskému a spol. Zprávy vyšly poté tiskem v podobě krátké brožury, která byla následně zařazena i do fondů Vojenského historického ústavu Praha.

Citace:

KOPECKÝ, Václav a BAŠŤOVANSKÝ, Štefan. Zpráva vyšetřující komise předsednictva Ústředního výboru k případu Otty Šlinga, Marie Švermové a druhých zločinných škůdců a spiklenců: zpráva přednesená na zasedání ÚV KSČ 21. února 1951 Václavem Kopeckým; O odhalení špionážnej záškodníckej činnosti V. Clementisa a o frakčnej protistrannickej skupine buržoáznych nacionalistov v KSS: zpráva Štefana Bašťovanského dňa 21. februára 1951. Praha: Komunistická strana Československa. Ústřední výbor, 1951. 44 s.