Generálmajor in memoriam Josef Mašín (26. srpna 1896, Lošany ‒ 30. června 1942, Praha)

Při příležitosti 130. výročí narození genmjr. in memoriam Josefa Mašína, které jsme si připomenuli před několika dny, přinášíme vzpomínkový biografický nástin jeho pohnutého života. Životní příběh tohoto hrdiny je nadčasovým vzorem a inspirací k individuální odpovědnosti jednotlivce, občana a vojáka, za sebe sama, své nejbližší a za osud své vlasti.

V dubnu 1915 absolvoval Zemskou střední školu hospodářskou v Roudnici nad Labem. Bezprostředně poté byl odveden do rakousko-uherské branné moci. Po základním výcviku jej odveleli na východní frontu. V září téhož roku přeběhl na ruskou stranu fronty. Počátkem roku 1916 se přihlásil do československých dobrovolnických jednotek v Rusku. Od května 1916 sloužil v řadách 1. československého střeleckého pluku. S ním prodělal památnou bitvu u Zborova z 2. července 1917 a další boje československých legií v Rusku z let 1918‒1919. Do vlasti se vrátil v únoru 1920.

Zprvu konal mírovou službu u pěchoty. V roce 1924 byl ale na vlastní žádost přeložen k dělostřelectvu po předchozím přeškolení v Dělostřeleckém učilišti. V letech 1924‒1928 sloužil u dělostřeleckých pluků 5 a 105 v Českých Budějovicích. Od roku 1928 až do okupace českých zemí služebně zakotvil u dělostřeleckého pluku 1 „Jana Žižky z Trocnova“. U něho vykonával velitelské funkce od velitele baterie až po velitele pluku. V roce 1938 působil jako velitel dělostřelectva Skupiny 2, vyšší jednotky v síle divize.

Již 15. března 1939 byl rozhodnut klást odpor přicházejícím okupantům se zbraní v ruce, což mu ale bylo nadřízenými činiteli znemožněno. Od počátku okupace českých zemí náležel k jádru vojenského odboje v rámci organizace Obrana národa (ON). S pplk.děl. Josefem Balabánem a škpt.děl. Václavem Morávkem vytvořil mimořádně významnou skupinu českého hnutí odporu, která je tradičně nazývána Tři králové. Mašín zprvu velel jednomu z těles ON na úrovni pluku v oblasti pražských čtvrtí Dejvice, Bubeneč a Břevnov. Opíral se přitom nejen o své kolegy, bývalé vojáky z povolání, ale také o řadu vlastenců, členů Sokola, kteří žili v uvedených městských částech. V tomto směru šlo o Mašínův významný podíl na přípravě zamýšleného celonárodního povstání proti okupantům.

V souvislosti s tím se mimořádně zasloužil o vyzbrojování struktur ON. Jako čelný a iniciativní organizátor vybudoval důmyslnou síť, která získala relativně značné množství ručních zbraní, střeliva a výbušnin. Zmíněná struktura zřídila a udržovala celou řadu úkrytů na území hlavního města i mimo Prahu. Uvedená výzbroj pocházela ze skladů likvidované české části předokupační česko-slovenské branné moci, ze zbrojovek ve Strakonicích a Brně i z dalších průmyslových závodů s vojenským výrobním programem.

Po kapitulaci Polska a v době podivné války na přelomu let 1939 a 1940 bylo zřejmé, že záměr ON vyvolat povstání ustupuje vzhledem k vývoji konfliktu zatím do pozadí. pplk. Mašín se za těchto okolností čím dál tím intenzivněji orientoval na soustavnou sabotážní a zpravodajskou činnost. Již v době německého vpádu do Polska se zasloužil o uskutečnění prvního výrazného činu českého odboje. S okruhem svých nejbližších spolupracovníků připravil bombový útok v samém centru Velkoněmecké říše, k němuž došlo 16. září 1939. Zásadní podíl měl i na další explozi časované nálože opět v Berlíně 30. prosince 1940.

V letech 1940 a 1941 zorganizoval mnoho dalších dílčích sabotážních činů zejména v dopravní a hospodářské infrastruktuře. Koncem března 1941 se v rámci Tří králů zasloužil o zahájení provozu rádiové stanice Sparta II, která účinně zdvojila dosavadní spojení s Londýnem, udržované do té doby původní stanicí Sparta, respektive Sparta I. Po zatčení pplk. Balabána převzal koncem dubna 1941 řízení zpravodajské činnosti a spojení s exilem.

Osudný den pplk. Mašína nastal 13. května 1941. Při pokusu gestapa o zatčení týmu Sparty II v bytě v pražské nuselské ulici Pod Terebkou (dnes Čiklova, Praha 4) chrabře kryl ústup škpt. Václava Morávka a radiotelegrafisty čet. Františka Peltána. Jeho vzdor se zbraní v ruce lze interpretovat jako faktické sebeobětování. Morávkovi a Peltánovi umožnil, aby ohrožený byt opustili slaněním po lanku antény. V boji se zatýkacím komandem gestapa utrpěl četná zranění. Sám těžce postřelil jednoho z příslušníků gestapa.

Vzdor nejkrutějšímu mučení pplk. Mašín v následném období svým věznitelům nevyzradil nic, co by jakkoli ohrozilo někoho z jeho spolupracovníků, anebo hnutí odporu jako takové. Nacistický stanný soud jej odsoudil 30. června 1942 k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán na střelnici v Praze-Kobylisích. Po skončení války mu byl in memoriam udělen Československý válečný kříž 1939. V roce 2005 byl povýšen do hodnosti generálmajora in memoriam. Dne 28. října 2022 mu prezident republiky Miloš Zeman udělil Řád bílého lva I. třídy in memoriam za hrdinství a mimořádné zásluhy o stát.

Karel Straka