Horký srpen 1990 v Perském zálivu

Po vlně změn ve střední a východní Evropě zasáhla celý svět v létě roku 1990 nečekaná krize: Irák v čele s prezidentem Saddámem Husajnem obsadil sousední Kuvajt. Mezinárodní společenství však reagovalo velmi rozhodně.

Vše začalo tím, že v ranních hodinách 2. srpna 1990 tři obrněné divize elitní irácké Republikánské gardy překročily kuvajtské hranice a postupovaly směrem k hlavnímu městu. Brzy celou zemi obsadily. Irácký prezident Saddám Husajn tímto krokem rozehrál riskantní hru, která mu měla pomoci zlepšit tíživou ekonomickou situaci a splatit dluhy nakumulované z předešlé války s Íránem (1980–1988). Kuvajtské bohatství mělo jeho problémy vyřešit.

Husajn se domníval, že pozornost světa je upřená jinam, a navíc věřil v pragmatický přístup ostatních zemí k obchodu s ropou, tedy že nebude hrát roli, pod jakou vlajkou se ropa prodává. Kuvajt byl navíc ideální terč i proto, že mu chyběly formální vojenské vazby se Spojenými státy nebo nějakou další důležitou mocností. Diktátor Husajn se však zmýlil, neboť mezinárodní odpověď byla rozhodná a podílelo se na ní i Československo, které se teprve nedávno díky sametové revoluci vrátilo mezi demokratické státy světa. Vyslání Československého samostatného protichemického praporu do Zálivu bylo odvážným krokem, který ukázal, že nové porevoluční vedení země považuje za důležité postavit se agresorovi.

Pro Československo bylo důležité, že invazi odsoudila rezoluce Rady bezpečnosti OSN jako narušení míru a mezinárodní bezpečnosti (rezoluce č. 660 z 2. 8. 1990). Ta také vyzvala Irák, aby neprodleně a okamžitě stáhl všechny ozbrojené síly do pozic, v nichž byly k 1. 8. 1990. Další rezoluce Rady bezpečnosti OSN následovala 6. srpna 1990 a otevírala cestu k sankcím proti Iráku, který se však cítil silný.

Pouštní štít

Možná to bylo dané i tím, že Husajnovo vojsko se během války s Íránem značně rozrostlo – při plné mobilizaci čítalo podle hrubých odhadů možná více než jeden milion vojáků. Minimálně stejně důležité bylo, že disponovalo značnými počty bojové techniky, včetně tanků či obrněných vozidel. Většinou se jednalo o vybavení sovětského původu, neboť Moskva byla pro Bagdád dlouhodobým zbrojním dodavatelem. Spojené státy americké na obsazení Kuvajtu zareagovaly rychle. Za klíčové zprvu Američané považovali posílit obranyschopnost sousední Saúdské Arábie, kam první americká jednotka dorazila již 8. srpna 1990. To byl jeden z prvních kroků v operaci Pouštní štít (Desert Shield). Podporu Kuvajtu postupně vyjadřovaly i další státy. Irák se však necítil zastrašený a ve stejném měsíci vyhlásil Kuvajt za svou devatenáctou provincii. Svým neústupným postojem Bagdád mezinárodní společenství postupně mobilizoval. Na svých pozicích Irák setrvával i během podzimu 1990. Válka tak nakonec byla nevyhnutelná. Ve výsledku tak v lednu 1991 mezinárodní koalice vedená USA zahájila operaci Pouštní bouře, která poměrně rychle Kuvajt osvobodila.

Petr Janoušek