Jak se zrodil termín "vojensko-průmyslový komplex"

Když před padesáti pěti lety odcházel ze svého úřadu americký prezident David Dwight Eisenhower, zmínil i tzv. vojensko-průmyslový komplex, který podle jeho slovo může získat přílišný vliv na chod americké společnosti. Jím užitý termín se brzy prosadil v celospolečenské debatě a pro komunistickou propagandu se také stal jedním z nejužívanějších.

Dvacáté století bylo charakterizováno značným nárůstem rozsahu vojenských konfliktů. Jestliže náklady na válečná střetnutí v 19. století se pohybovaly okolo 10 až 15 % národního důchodu, dosahovaly během první světové války až polovinu. Ve druhé světové válce činily v USA v letech 1941 až 1945 cca 60 % a v Sovětském svazu ještě více – cca dvě třetiny.

Během světových válek byly udržovány masové armády, docházelo k rozvoji nových odvětví průmyslu spjatých s novými druhy zbraní (tanků, letectva, raketové techniky, zbraní hromadného ničení, spojovacích prostředků apod.). To vše vedlo k vytvoření zvláštní struktury národního hospodářství v podmínkách mobilizace všech dostupných prostředků pro potřeby vedení válek, ke státní regulaci ekonomiky apod. Zvláště tehdy vznikaly intenzivní vazby mezi státním aparátem a výrobci zbraní a vojenské techniky.

Válečná ekonomika se začala formovat ve 30. letech 20. století v SSSR, Německu a Japonsku, bouřlivě se rozvíjela v letech druhé světové války ve všech válčících zemích. I přes pokles vojenských výdajů a demilitarizaci armád, se však nové tendence rozvíjely dál bez ohledu na tyto skutečnosti, stále více docházelo k posilování vojensko-průmyslových vazeb.

Ty se staly charakteristickými především pro období studené války a lze je vysledovat ve všech významnějších státech (USA, SSSR, francii, Spolkové republice Německo, Číně atd.).

Pro tyto vazby se vžil termín vojensko-průmyslový komplex. Jako první jej použil americký prezident Dwight Eisenhower. Ve svém televizním projevu na rozloučenou na závěr druhého volebního období 17. ledna 1961 řekl:

„Spojení obrovského vojenského establishmentu a rozsáhlého vojenského průmyslu je pro Ameriku novou zkušeností. Celkový ekonomický, politický, dokonce duchovní vliv je pociťován v každém městě, státě, v každém vládním úřadu. Uznáváme naléhavou potřebu pro tento vývoj. Nesmíme nicméně podcenit jeho vážné důsledky.

Vláda musí bránit neoprávněnému získávání vlivu, ať už záměrnému nebo ne, vojensko-průmyslovým komplexem. Možnost zničujícího růstu této nežádoucí moci existuje a bude trvat.

Nikdy nesmíme dovolit tíze tohoto spojení ohrozit naše svobody nebo demokratické procesy. Nesmíme je brát jako samozřejmost. Pouze bdělé a uvědomělé občanství může přinést spojení ohromné průmyslové a vojenské obranné mašinérie s našimi mírovými způsoby, aby bezpečnost a svoboda mohly společně prosperovat.“

Vznik a fungování vojensko-průmyslového komplexu začala intenzivně sledovat západní sociologie a politologie v 60. a 70. letech minulého století. V 70. a 80. letech vyšla celá řada prací i v Sovětském Svazu. Sovětská oficiální propaganda a humanitní vědy pokládaly vojensko-průmyslový komplex za jednu z částí nejreakčnějších a nejagresivnějších kruhů západních zemí, v souladu s teorií státně-monopolního kapitalismu, podle něhož je militarizace jednou z charakteristických črt kapitalistické společnosti.

Důrazně však popíraly, že by k podobnému procesu docházelo v SSSR a dalších socialistických státech, a to i přesto, že právě v těchto desetiletích se objevily o sovětském vojensko-průmyslovém komplexu fundované stati v západní literatuře. Ty vycházely z údajů západních statistik, amerických výzvědných služeb a speciálních institucí např. švédského SIPRI nebo Londýnského institutu mezinárodních strategických výzkumů (IISS). V podmínkách, kdy sovětské archivy a statisticky o vojenské produkci byly přísně tajné a skutečná čísla byla známa jen úzkému okruhu osob, měly velkou cenu.

Existenci vojensko průmyslového komplexu ve vlastní zemi začaly rozkrývat práce ruských historiků až od počátku 90. let, a to nejprve v rámci studia klíčových odvětví tohoto komplexu – v oblasti atomové energie, raketové a kosmické techniky a letecké techniky. Tento výzkum posléze vyústil i v přičlenění oblasti výzkumu k tomuto komplexu a vzniku termínu vědecko-vojensko-průmyslový komplex.

Jaroslav Láník