Lhaní účinnější než výstřely

V současné době sociálních sítí a mediální moci televizních stanic je při mezinárodních konfliktech často při utváření veřejného mínění a tlaků na řešení problémů silnější lhaní a populistické argumenty než samotné výstřely. V našich dějinách to například zabralo již v září 1938…

Ve dnech, kdy němečtí nacisté rozpoutali v českém pohraničí, kterému vnutili pro účinnější efekt dodnes nesmyslně používaný název Sudety, vlnu teroru proti Čechům, Židům a německým antifašistům, nastoupili v Berlíně k informování Evropy o středoevropském problému zcela obyčejní lháři, kteří při ovlivňování zahraničí byli mnohem úspěšnější než bojovníci za „svobodu Sudet“.

Nacističtí propagandisté byli tehdy mistry tvorby „důkazů“ o krvežíznivosti a agresivitě české „soldatesky“. Vždyť i jejich teroristy z oddílů Sudetendeutsche Freikorps, padlé při útocích na československé území  a při vraždách českých hraničářů, uváděli jako oběti útoků českých oddílů na území německé! Podívejme se například na pár titulků v oficiálním stranickém deníku NSDAP Völkischer Beobachter, vydávaném v Mnichově, z 18. – 20. září 1938:

Strašlivá zvěrstva českých vrahů a banditů

Tento zločinný stát musí být rozbit

Vrahové bez masek

Sudetoněmecké usedlosti a podniky oběťmi žhářství

Další čtyři oběti české nenávisti

Češi tajně zakopávají mrtvoly

Vojenským opaskem umlácen k smrti

Příšerné zločiny českých bestií v Krumlově

Organizovaný lov na lidi na Chebsku

Děti se učí házet láhve s benzínem

Zvířecké zločiny českých četníků

Takhle vraždí husitští ničemové

Žena v pokročilém těhotenství zbita a pak odvlečena

Kojící matky zbity

Žena a dítě rozdrcena tankem

Lesní požár má zničit celou vesnici, prchající ženy a děti pod palbou strojních pušek

Česko-komunistické přípravy k hromadnému vyvraždění Němců v Ústí…

Autorem nejjednodušší metody propagandy, kterou představuje obyčejná drzá lež v podobě záplavy těchto zpráv, byl poskok říšskoněmeckého ministra propagandy a velmistra v tomto směru Josepha Goebbelse (1897–1945) třiatřicetiletý nacistický „novinář“ a esesák Alfred Ingemar Berndt. Dodejme jen, že od lhaní musel se zúčastnit v následující válce i bojování a nakonec padl 28. března 1945 u maďarského Veszprému jako důstojník Waffen SS.

I když nám historie nabízí tyto odstrašující příklady, zdá se, že se mnozí současní Evropané z ní v mnoha směrech odmítají poučit. Někde si odmítají probíhající válku připustit. Jinde jako v dobách pánů Chamberleina a Daladiera si ve své prostoduchosti pletou agresora s napadeným.

Jindřich Marek