Nové číslo časopisu Historie a vojenství je již v prodeji

Číslo 1 ročníku 2020 časopisu Historie a vojenství, který vydává Vojenský historický ústav Praha, je čtenářům již k dispozici. Bylo vydáno před několika týdny, v době nastupující koronavirové epidemie - v té době ho nebylo možné vzhledem k uzavření mnoha prodejen novin a časopisů všude koupit. Nyní si ho v této síti, která je již otevřena, čtenáři mohou pořídit.

Časopis otevírá rozsáhlá, čtyřicetistránková studie Jiřího Plachého nazvaná Z vichystické Francie na Tisovo Slovensko. Text se věnuje repatriaci slovenských vojáků 1. československé divize ve Francii do vlasti v letech 1940-1944. Toto téma je v české historiografii zpracováno komplexněji vůbec poprvé. Článek obsahuje také množství unikátních fotografií, pocházejících přímo od někdejších repatriantů, a jsou použity rovněž poprvé.

Ze sedmi tisíc vojáků, kteří zůstali ve Francii, bylo – velmi hrubým odhadem – nejméně pět tisíc Slováků. Celkem se v rámci repatriací vrátilo na Slovensko okolo osmi set bývalých příslušníků čs. armády, z velké části mužstva a poddůstojníků. Jiří Plachý píše: „Bratislavský režim neměl zájem na plošném, ale spíše symbolickém postihu navrátilců za službu v čs. jednotkách. Perzekuce se týkala přibližně jednoho procenta z nich, přičemž všechny vynesené tresty byly do dvou let odnětí svobody. Navrátilcům však byla věnována mimořádná pozornost ze strany slovenských bezpečnostních složek a lze předpokládat, že takto získané poznatky předávala ÚŠB také německé straně…“

Někteří navrátilci byli následně povoláni ke službě ve slovenské armádě a zúčastnili se tažení proti Sovětskému svazu, nebo byli později nasazeni jako členové slovenských jednotek v Itálii. Mnozí bývalí vojáci se ovšem zúčastnili i Slovenského národního povstání a někteří byli za účast v SNP vyznamenáni.

Na Slovensko se přitom vraceli nejen vojáci, ale především lidé ve Francii žijící či pracující. Od podzimu roku 1940 odjelo na Slovensko v celkem osmi transportech celkem 5 096 občanů, od května 1941 do července 1944 se pak vrátilo na Slovensko dalších 1 471 občanů.

Jiří Rajlich se v textu Rudé hvězdy nad Ostravou věnuje problematice zapomenutých „strategických“ nočních náletů na Moravskou Ostravu v průběhu ledna až března 1945. Autor zde kromě jiného vysvětluje, proč je v případě těchto sovětských útoků nutno používat termín „strategický“ v uvozovkách. Sovětské strategické letectvo (nazýváno např. Dálkovým letectvem) totiž prošlo za války složitým vývojem a svým americkým a britským protějškům se podobalo jen vzdáleně. Nedisponovalo především významnými počty čtyřmotorových bombardovacích letounů strategického kalibru. Hlavní tíhu náletů na Ostravu také nesly dvoumotorové bombardovací letouny B-25 Mitchell, které v rámci Lend-Lease Act obdržel Sovětský svaz od západních spojenců. Celkem jich dostal 861 kusů, tedy 9% produkce.

Kýžený efekt však nálety nepřinesly. Osm velkých dálkových náletů mezi lednem 1945 až březnem toho roku, který se zúčastnilo na 440 letounů, nenarušilo či vážněji nepoškodilo moravsko-ostravský železniční uzel. Nálety však přesto měly určitý efekt - narušovaly výrobu a dopravu, měly vliv na morálku dělníků a podařilo se i zasáhnout podniky těžkého strojírenství.

V Historii a vojenství 1/2020 nalezne čtenář rovněž text někdejšího významného českého vojenského historika a pracovníka VHÚ Ivo Pejčocha (1962-2019), s titulem Českoslovenští legionáři, popravení v Kobyliské střelnici v období druhého stanného práva. Po atentátu na Reinharda Heydricha, od května do července 1942, bylo popraveno v Kobylisích 539 občanů, z toho 76 žen. Autor v textu předkládá portréty zastřelených vojáků – bývalých legionářů. Jde celkem o 33 medailonů.

Pod zajímavým titulkem Generál František Bureš, pán obou Korejí, nalezne čtenář článek historika VHÚ Prokopa Tomka věnovaný muži, který se z československých vojenských dějin poněkud vytratil – a přitom byl prvním vedoucím čs. delegace v Dozorčí komisi neutrálních států během korejského konfliktu. Bureš byl přitom prvorepublikový důstojník, zapojený do protinacistického odboje, ovšem v roce 1948 se aktivně podílel na komunistickém převratu a mohl tak úspěšně pokračovat v kariéře.

Pavel Kreisinger se v textu Vzpomínka „australského“ legionáře Josefa Sudolského na Velkou válku vrací ke svému předchozímu textu Přes australskou armádu do československých legií ve Francii… (Historie a vojenství 1/2016) a předchozí bádání doplňuje o nové poznatky.

Závěr časopisu Historie a vojenství 1/2020 pak tvoří kratší materiály věnované například aktivitám v oblasti muzeí VHÚ včetně probíhající rekonstrukce budovy Armádního muzea Žižkov, dále je zde ohlédnutí za muzejní sezónou 2019 v leteckém muzeu Kbely, je zde i článek o restaurování vrtule pro letecký motor Praha D a další materiály včetně recenzí na některé knihy z oblasti vojenské historie.

Časopis Historie a vojenství vydává Vojenský historický ústav Praha, číslo 1/2020 v ceně 99 korun je možné koupit v běžných prodejních sítích.

RED