Obnova pušky od národní gardy habsburské monarchie

Součástí sbírkového fondu palných zbraní Vojenského historického ústavu Praha je i kolekce pušek z výzbroje nevojenských ozbrojených složek habsburské monarchie. Jedna z pušek s perkusním zámkem prošla procesem restaurování v dílnách VHÚ.

U národních gard habsburské monarchie byly pušky s perkusními zámky zakoupeny především v revolučním roce 1848, kdy nastala potřeba zavedení moderních zbraní. Tehdejší vojenské rezervy nedovolovaly plně pokrýt jejich požadavky, což se projevilo nebývalým nárůstem výroby palných zbraní. Dá se říci, že nové pušky byly takzvaně nevzorové s malými odchylkami ve tvarech, rozměrech a v použitém materiálu na výrobu garnitur pažeb. Zejména bývají zpravidla bez drážek s ráží 17mm.

Pokud jde o restaurovanou pušku, již dříve prošla úpravou zkrácením předpažbí, včetně hlavně, a tím se zařadila do standardní délky výrobků tuzemských firem. Do sbírky palných zbraní byla zařazena 20. prosince 1955. Vzhledem k tomu, že spolkové, případně gardové zbraně se téměř nevystavovaly, nebyla nikdy restaurována.

Před zahájením restaurátorských prací jsme vyhledali srovnávací materiál, jednak fotodokumentaci brněnské pušky, a jednak adekvátní zbraně ze sbírky VHÚ Praha. Puška byla rozlomená v krku pažby, což pro ni znamená největší konstrukční porušení. V našem případě ještě došlo k oddělení několika částí (odštěpků) bukového masivu, především okolo zapuštěné zámkové desky a lučíku spouště.

Také samotný mosazný lučík vyrobený z odlitku byl v místě otvoru pro zapuštěný vrut rozlomen a jeho konec, včetně vrutu samotného, bohužel zcela chyběl. Pažba měla na povrchu četné oděrky a menší pukliny zřejmě způsobené častým používáním. Železné součásti v menších ostrůvcích napadla koroze, která byla překryta stabilizačními prostředky dlouhodobé konzervace pro depozitní uložení.

Restaurování začalo kompletní fotodokumentací, následnou demontáží a volbou pracovní priority, jíž byla především celková rekonstrukce pažby. Po jejím slepení takzvaně „na tupo“ byla v krku podélně vyfrézována drážka pro zpevňovací destičku. Ta po zalepení bezpečně vyztužila rozlomení, které musí být dokonale pevné, zcela odolné veškerým manipulacím a teoreticky i možnému výstřelu.

Po dokonalém zabroušení spoje se doplnily chybějící částí příslušným bukovým masivem, který strukturou a letorosty navazoval na těleso pažby. Nakonec zbývalo celý povrch opakovaně místně zabrousit a obnovit polituru s opatrným napojením na původní zachovalé části.

Další velmi porušenou součástí zbraně byl lučík. Odlomená část zcela scházela. Chybějící mosazný konec se dal zodpovědně zrekonstruovat podle zádlabu v pažbě a podle srovnávacího materiálu. Dále prošly veškeré železné součásti pracovními procesy odstranění degradovaných konzervačních prostředků, ostrůvků koroze a závěrečnou stabilizací.

Po veškerých konzervátorských a restaurátorských zásazích na jednotlivých součástech byla puška zkompletována a nakonec zakonzervována prostředky dlouhodobé konzervace.

Petr Moudrý