Pistole ČZ 482

Česká zbrojovka ve Strakonicích, jež měla v meziválečném období na základě kartelových smluv pozici výhradního dodavatele armádních pistolí, si svoje postavení udržela i v poválečných letech. V součinnosti s Vojenským technickým ústavem vyvinula továrna postupně řadu prototypů, z nichž pistole ČZ 471, ČZ 481 a ČZ 482 přinesly řadu originálních prvků, avšak prioritu v očích zástupců Vojenského technického ústavu (VTÚ) získala poslední z nich. Stala se také základem pozdější armádní pistole vz. 52.

+2

Konstruktér Jan Kratochvíl (1912–2002) společně se svým bratrem Jaroslavem Kratochvílem (1915–1972) vytvořili v České zbrojovce souběžně v průběhu let 1947–1948 dvě pistole se společným základem v konstrukci spoušťového a bicího mechanismu. Prototyp ČZ 006 v ráži 7,65 mm Browning se později dostal do výroby pod označením ČZ vz. 50, a druhý, zařízený na náboj 9 mm Parabellum, měl prototypové označení ČZ 482.

Pistole sice také disponovala spoušťovým napínáním jako prototyp ČZ 481, měla však jednořadový zásobník na 8 nábojů a její systém uzamčení závěru pomocí dvou symetricky uložených válečků, umístěných ve spodní části hlavně pod nábojovou komorou, působil značně perspektivním dojmem. Nový způsob uzamčení měl nespornou výhodu v tom, že hlaveň během cyklu vykonávala pouze axiální pohyb, což přispívalo k vyšší přesnosti zbraně. Vzhledem k tomu, že bratři Kratochvílové současně pracovali na prototypu pistole ČZ 006, aplikovali řadu shodných prvků na obě konstrukce, což se týkalo blokové pojistky úderníku, výstražníku a řešení spoušťového a bicího mechanismu zbraně včetně konstrukce bočnice, upevněné na pravé straně těla.

Vzhledem k výkonu náboje 9 mm Parabellum měla pistole uzamčený závěr. Ve spodní části hlavně byly symetricky uloženy dva uzamykací válečky, jež v uzamčeném stavu zapadaly do radiálních vybrání v dutině závěru. Na hlavni byl navlečen odemykač, ovládaný vratnou pružinou a zadní klínová část odemykače odvalovala při uzamykání oba válečky od sebe. Velký důraz kladli konstruktéři ČZ 482 na skutečnost, že se její hlaveň při výstřelu pohybovala pouze ve své ose, což dávalo předpoklady k dosažení vyšší přesnosti.

Závěr s tělem pistole spojoval systém přerušovaných vodicích drážek a oba celky zajišťovala odpružená spojka, o jejíž zadní plochu se opíral výstupek odemykače. Uvedené řešení přihlásila Česká zbrojovka a Jan Kratochvíl k patentové ochraně 19. ledna 1949 a byl na ně vydán patent s číslem 82 214.

Progresivní řešení měla také manuální pojistka, umístěná na levé straně rukojeti, v dosahu palce střílející ruky. Patentovou přihlášku podala zbrojovka společně s Janem Kratochvílem v lednu roku 1950, avšak udělený patent zřejmě skončil v kategorii tzv. tajných patentů, takže nebyl nikdy zveřejněn. Konstrukce pojistky byla řešena tak, že pojistka sloužila nejen k zajištění a odjištění spoušťového mechanismu, ale také k vypuštění kohoutu do přední polohy bez nebezpečí iniciace zápalky náboje. Přihláškou popisovaná konfigurace jednotlivých poloh ramene pojistky se ale odlišovala od provedení u vyrobených pistolí.

Významným přínosem pro zvýšení pasívní bezpečnosti pistole byla konstrukce blokové pojistky úderníku, přihlášená k patentové ochraně v lednu 1948. Vertikálně suvná pojistka, vsazená vespod závěru, blokovala svým výstupkem pohyb úderníku až do fáze, kdy ji při stisknutí spouště zdvihlo rameno záchytu kohoutu. V ostatních fázích funkčního cyklu mechanismu zbraně zůstával úderník zajištěn. Na řešení blokové pojistky získala zbrojovka společně s Janem Kratochvílem čs. patent č. 81 498.

Prototyp ČZ 482 měl také výstražník, signalizující přítomnost náboje v nábojové komoře hlavně. Patentované řešení spočívalo ve spojení příčně uloženého výstražníku s vytahovačem nábojnic. Indikaci přítomnosti náboje v nábojové komoře zajišťovala prostřednictvím vychýleného ramene vytahovače levá část těla výstražníku, vyčnívající z obrysu závěru. Při míření tak mohl střelec vidět výstupek výstražníku, aniž by měnil polohu zbraně. Také umístění výstražníku v dosahu palce umožňovalo hmatovou kontrolu. Na řešení, přihlášené k ochraně v lednu 1949 získala zbrojovka společně s Janem Kratochvílem čs. patent č. 81 866. Stejně řešeným výstražníkem disponovaly ještě následující prototypy ČZ 491, pistole rekonstruované na náboj 7,62 mm Tokarev jej neměly.

S prototypy, původně označenými ČZ 038, zřejmě VTÚ rozsáhlé zkoušky neprovedl, jen je doporučil k dalšímu vývoji. Česká zbrojovka je mohla se svolením vojenské správy předvádět a nabízet v zahraničí. Švýcarská vojenská mise, jež navštívila Československo na přelomu dubna a května 1948 projevila o pistoli ČZ 482 zájem, takže v říjnu odjel podnikový ředitel Václav Skala s šéfkonstruktérem Františkem Myškou do Bernu, kde proběhly na půdě bernské zbrojovky (Waffenfabrik Bern) střelecké zkoušky s pistolemi č. 2 a 3.

Vojenské technické oddělení (Kriegstechnische Abteilung – KTA) švýcarské armády provedlo s oběma pistolemi řadu zkoušek včetně zatěžkávacích za nízkých teplot -20o C, střelecky je zkoušeli také důstojníci v pěchotní střelecké škole (Infanterieschiessschule) ve Wallenstadtu.

Při závěrečné poradě si zástupci KTA vyžádali zaslání dvou vzorků pistolí do jednoho až dvou měsíců pro další zkoušky. Šéf druhé sekce KTA kapitán Hürzeler zaslal 22. října 1948 příznivé hodnocení zkoušek a posudek na pistoli příslušnému oddělení generálního štábu. V závěru své zprávy navrhoval zjistit možnosti nákupu, případně zakoupení licence s následným zřízením výroby ve Švýcarsku.

Na poradě s konstruktéry Františkem Myškou, Václavem Polankou a Janem Kratochvílem, svolané 20. října po návratu do republiky, rozhodl ředitel Václav Skala, že vzorky pistolí budou upraveny podle požadavků švýcarského KTA. U jedné pistole měl být ponechán původní dvoučinný spoušťový mechanismus a druhý vzorek upraven na jednočinný.

Oba vzorky ze švýcarských zkoušek se dnes nacházejí v muzejních sbírkách. Exemplář s číslem 2 zůstal v původním stavu a vzorek s číslem 3 byl upraven podle švýcarských požadavků, takže jeho spoušťový mechanismus je jednočinný.

Do Švýcarska už ale vzorky zaslány nebyly. Paradoxem bylo, že ještě před započetím zkoušek v Bernu a Wallenstadtu Komise zemské obrany (Landesverteidugungskommission) rozhodla 14. října 1948, že do výzbroje bude zavedena pistole Neuhausen (pozdější SIG P-210), avšak rozhodnutí bylo zveřejněno až 18. prosince téhož roku.

Výsledek švýcarských zkoušek další osud pistole ČZ 482 ovlivnit nemohl, jelikož politické změny v tehdejším Československu by prodej licence do kapitalistického státu nepochybně neumožnily. Perspektivní konstrukce se ale stala základem, z něhož vycházely další prototypy strakonických pistolí ČZ 491. Rekonstrukce na náboj 7,62 mm si vyžádala řadu ústupků od původního uspořádání, jejichž výsledkem byla armádní pistole vz. 52, zavedená pod tlakem času a jako dočasné řešení.

Exemplář pistole ČZ 482 s číslem 1 získalo muzeum v roce 1995 převodem z Prototypy, a. s., Brno.

Ráž: 9 mm Parabellum

Celková délka: 193 mm

Výška: 132,4 mm

Šířka: 30,6 mm

Délka záměrné: 152 mm

Délka hlavně: 110 mm Hmotnost pistole s prázdným zásobníkem: 945 g Kapacita zásobníku: 8 nábojů

Jan Skramoušský