Poslední vánoce Tří králů

Předvánoční čas roku 1940 mohl těšit v Praze snad jen přívržence a obdivovatele Adolfa Hitlera a jeho zrůdného nacistického režimu. Ten již okupoval Polsko, Norsko, Dánsko, Holandsko, Belgii, Lucembursko, české země a polovinu Francie, jejíž druhá zatím neobsazená část se zásluhou Petainovy vlády ve Vichy stala de facto jeho poslušným vazalem. Stejně jako Slovensko, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko.

K nim tehdy Hitlerovi diplomaté tlačili do chomoutu Jugoslávii, zatím co tzv. neutrální státy Švédsko, Švýcarsko, Španělsko a Portugalsko dělaly vše pro to, aby si uřvaného psychopata ve funkci kancléře Velkoněmecké říše nerozzlobily. Také Stalinův Sovětský svaz byl stále ještě „přítelem a spojencem“ Německa - a malé demokratické Finsko bylo paradoxně nuceno se s Berlínem přátelit právě kvůli útočné Moskvě, která mu ukázala před časem svou pravou tvář při zákeřné agresi, kterou dnes nazýváme zjednodušeně „Zimní válka“.

Posledními ostrůvky svobody a opravdové nezávislosti v Evropě tak zůstávaly pouze dva státy – bombardovaná Velká Británie a Řecko, které zatím úspěšně čelilo agresi Hitlerova spojence fašistické Itálie, která jej napadla z území okupované Albánie.

Pro české odbojáře to nebyly časy optimismu. Ten si dokázali uchovat jen ryzí muži a vojáci každým coulem, jako například legendární trojice důstojníků dělostřelectva, které nám historie uchovává pod značkou „Tři králové“. Podplukovníci Josef Mašín a Josef Balabán spolu se štábním kapitánem Václavem Morávkem si navíc, byť na útěku před gestapem a bez svých rodin, od nacistů nedali vzít ani vánoční svátky.

V úterý 24. prosince 1940 se spolu sešli v ilegálním bytě v Chrudimské ulici na Vinohradech, u vánočního stromku s fotografiemi Mašínových dětí a malého papírového srdíčka, které podplukovníkovi darovala kdysi jeho dcerka.

Skromná hostina v době protektorátní bídy, přípitek, pravděpodobně i nezbytná Morávkova bible rámovaly tyto chvíle, ke kterým bezesporu patřilo hlavní přání – porážka nacismu a osvobození jejich vlasti. K tomu za těžkých obětí po dlouhém čase dojde – bohužel však bez „Tří králů“.

Příštích vánoc se nedožije Josef Balabán, který skončí na popravišti v ruzyňských kasárnách již 3. října 1941. Těžce zraněný a zmučený Josef Mašín bude vánoční svátky 1941 prožívat v pankrácké věznici. Osamocený Václav Morávek bude štvancem, který neví dne ani hodiny, kdy bude dopaden. Jeho konec přijde v přestřelce s gestapáckou přesilou v Dejvicích 21. března 1942. Josefa Mašína nacisté zastřelí spolu se sedmi desítkami jeho spolupracovníků 30. června 1942 na popravišti v Kobylisích.

Všichni tito lidé budou po válce své zemi zoufale chybět, až začne hnědou demagogii stejně drze a brutálně nahrazovat demagogie rudá…

Jindřich Marek