Prosinec 1944 – oficiální vydání prvních poštovních známek osvobozeného Československa

Dne 26. listopadu 1944 proběhl v režii sovětských tajných služeb v Mukačevu „I. sjezd národních výborů Zakarpatské Ukrajiny“, který zde na pokyn z Moskvy chaoticky a nezákonně odhlasoval vystoupení země ze svazku Československé republiky. Předseda samozvané Národní rady Zakarpatské Ukrajiny a dezertér z československé armády Ivan Turjanica následně 1. prosince 1944 vyzval československého vládního delegáta ministra Františka Němce, jehož sídlem byl Chust, aby českoslovenští úředníci a vojáci do tří dnů opustili území „Zakarpatské Ukrajiny“. 

Ministr Němec tento nátlak jednoznačně odmítl a československá vládní delegace spolu s Velitelstvím osvobozeného území dále pokračovaly v krocích, majících v zemi obnovit československou administrativu. Shodou okolností ve stejný den, kdy vypršelo Turjanicovo ultimátum, 4. prosince 1944, došlo k vydání prvních oficiálních československých poštovních známek, kterými byly od toho dne vypláceny poštovní zásilky na poštách v Chustu, Sevluši, Tačevu, Rachovu, Volovém i jinde. Šlo o důležitý symbol, byť poštovní správa nebyla ještě (především v malých obcích) plně obnovena.

Vydání známek bylo završením zhruba měsíc trvajícího procesu. Již od 8. listopadu 1944 bylo například v Chustu používáno pamětní razítko s českým textem „Republika československá – Pošta osvobozeného území – Chust“, případně původní poštovní razítko, z něhož byl odstraněn maďarský text a nahrazen nápisem „ČSR“ v latince. O ti dny později, 11. listopadu 1944, vydal ministr Němec nařízení upravující poštovní styk na osvobozeném území pod správou čs. vládní delegatury (jednalo se zhruba o východní polovinu předválečné Podkarpatské Rusi). Na základě tohoto nařízení byly v následujících třech týdnech do Chustu z poštovních úřadů na tomto území stahovány zásoby nepoužitých maďarských poštovních známek a dalších cenin.

Zde došlo ke zhotovení jejich úředního soupisu a následně byly opatřeny přetiskem „ČSP 1944“, tedy „Československá pošta 1944“. Celkem bylo přetištěno 28 výplatních a 10 doplatních známek v nominálním rozpětí od 1 filléru do 5 pengö (kurz stanovaný čs. úřady byl 1 pengö [tedy 100 fillérů] za 2 československé koruny a 20 haléřů). Poštovní sazby byly ponechány ve stejné výši, jako v době maďarské okupace.

Náklady některých přetištěných hodnot byly poměrně nízké, nicméně je zcela nezpochybnitelné, že šlo o první oficiální vydání československých poštovních známek po pěti a půl letech. Tento jejich statut byl však v následujících letech ovlivněn politickými událostmi –  na přelomu ledna a února 1945 byly československé úřady v důsledku sovětského nátlaku nuceny Podkarpatskou Rus nedobrovolně opustit.

Československé známky zde platily do 10. února 1945 (v některých odborných publikacích je uváděno do 15. března 1945), kdy byly nahrazeny známkami vydávanými Národní radou Zakarpatské Ukrajiny a na podzim téhož roku (ještě několik měsíců před formálním připojením země k SSSR) pak známkami sovětskými.

„Chustský přetisk“ byl v důsledku těchto politických událostí, přes svůj oficiální charakter, v katalozích zařazen mezi desítky soukromých „revolučních vydání“, k nimž docházelo během osvobozování na řadě míst Slovenska i českých zemí. Jako první řádné známky poválečného Československa jsou dodnes oficiálně uváděny známky tzv. Košické vydání, které vyšly na konci března 1945 v tomto východoslovenském městě.

Jiří Plachý