Restaurování honosného rapíru, mistrovského kusu od italského měčíře

Dalším rapírem, který prošel restaurováním na našem pracovišti, je mistrovsky provedený kus od italského mečíře ANTONIA PICCININA, Milán (ve stylizaci své značky uvádí PICININO), narozeného roku 1509 v Pentremoli a připomínaného do roku 1589. Zbraň byla součástí poslední expozice luxusních militarií pod názvem Císařská zbrojnice ve Schwarzenberském paláci na Hradčanech.

Koš rapíru neměl rukojeť s opletem, byl pouze volně nasunutý na čepeli. Zřejmě z těchto důvodů došlo k porušení kompaktnosti úponků.

Svou špatnou roli zde hrála též technologie dřívějšího restaurování – odstranění korozních produktů v lázni kyseliny fosforečné. Ta částečně narušila soudržnost materiálu, což se projevilo slabými puklinami. Povrch kovu ještě překrývala silná vrstva zdegradovaného, do žluta zabarveného zaponového laku na kov.

Rapír má celkovou délku 1330 mm. Dvousečná, přímá, středohrotá čepel široká 23 mm je značena z obou stran na ricasu značkami ve tvaru oválu se jménem mečíře. Mohutný stejnoměrný koš je tvořen profilovanými úponky s prořezávanými středy. Také dutá prořezávaná hlavice má po obvodu podobně stylizovanou výzdobu. Na řapu čepele se nedochovaly žádné zbytky dřeva rukojeti ani opletu.

Restaurátorským záměrem bylo dokonale napojit odlomenou část esovité záštity, oblouk koše, srovnat deformace a celkově zrekonstruovat rukojeť včetně opletu s krajními prstenci. Nakonec sjednotit celkové zabarvení původních součástí s novými doplňky.

Restaurování a rekonstrukce rukojeti bylo nutné z důvodu zabezpečení kompaktnosti konstrukce celého rapíru.

Po dokumentaci a fotografování byl komplet rozebrán na jednotlivé součásti. Odstranění vrstev nitrolaku proběhlo nejdříve oplachem v ředidle s následným dočištěním v ultrazvukové vaně. Nejhůře se nečistoty odstraňovaly z dutiny hlavice. Opakováním procesu byl povrch dokonale omytý. Čepel měla vcelku kvalitně zachovalý povrch bez laku, pouze napuštěný konzervačním voskem. Jen její část, řap pro nasunutí rukojeti s košem, byla napuštěna směsí taninu ve třech vrstvách.

Po napojení úponku a oblouku musela být částečně srovnána deformace koše, aby konec oblouku dosedal do bočního vybrání hlavice. Následovala oprava profilace výzdoby ve spojích.

Zrekonstruování rukojeti bylo provedeno podle zachovalých dobových montáží tvarově podobných rapírů a kordů. Jádro tvoří bukový masiv vyprofilovaný podle spodní části hlavice, síly řapu a obdélníkového středu záštity. Oplet má spletené prameny, které se střídají s rovným drátem, tím je dosaženo efektního zdobnějšího povrchu. Koncové prstence mají po obvodu vybrání podle profilace hlavice, korespondují s ní.

Patinace kovu byla provedena částečným tanátováním a nakonec, po vyzrání taninu, závěrečnou aplikací směsi včelího vosku.

Petr Moudrý