Stručně o 2. čs. střeleckém pluku

Stručně o 2. čs. střeleckém pluku

25. 02. 2026

V únoru si připomínáme 108 let od doby, kdy v rámci poslední ofenzivy na východní frontě, jež do dějin vešla jako operace Faustschlag, táhly Ukrajinou německé a rakousko-uherské armády. Jejich postup byl velice rychlý a vystavil smrtelnému nebezpečí jednotky čs. armádního sboru, které byly na Ukrajině dislokovány. Těm nezbývalo než urychleně ustupovat do vnitřního Ruska. Jednou z částí sboru byl i 2. čs. střelecký pluk „Jiřího z Poděbrad“, o jehož historii budou následující řádky.

Druhý čs. střelecký pluk vznikl době, kdy bylo přistoupeno k rozšíření čs. jednotek bojujících v ruské armádě z původního jednoho čs. pluku na brigádu. Přestože příslušný rozkaz č. 444 náčelníka štábu hlavního velitele generála pěchoty A. M. Alexejeva byl vydán již 17. dubna 1916, přistoupilo se k němu až 18. května 1916 po jeho zveřejnění na velkostatku v Iváni, cca 7 kilometrů od Slucku. Z původního vedení pluku se zformoval štáb brigády a ještě téhož dne byl z 1. až 4. roty utvořen 1. čs. střelecký pluk. Následující den, 19. května, byl z 5. až 9. roty postaven 2. čs. střelecký pluk.

Celkem měl nový útvar v době založení 20 důstojníků a 777 mužů – většinou etnických Čechů žijících na území carské říše. Jednotlivé roty však aktu založení přihlížet nemohly, neboť se všechny toho času nacházely na frontě u ruských jednotek, kde vykonávaly průzkumnou a výzvědnou činnost. Na místě tak byl pouze jmenován velitel pluku a vytvořen plukovní štáb.

Postupně přicházeli od čs. záložního praporu v Kyjevě další dobrovolci, kteří vytvářeli další roty. S nimi se od druhé poloviny roku 1916 do pluku dostávali ve větší míře i legionáři z řad zajatců, kteří časem začali v pluku převažovat (přesto ještě dlouho platilo, že důstojníci a poddůstojníci byli většinou Rusové, nebo etničtí Češi z Ruska). Známý je např. oddíl zajatců z Taškentu, který si s sebou přinesl i svůj prapor, jenž se později stal praporem celého pluku.

Soužití obou skupin bylo občas složité, a zvláště po únorové revoluci, jež smetla carský režim, se mezi nimi začaly objevovat stále větší neshody. Ruští Češi, usazení mnohdy v Rusku po generace, totiž již cítili a přemýšleli spíše jako Rusové a ve větší míře tak podléhali ruské protiválečné propagandě, jež se po revoluci začala rozmáhat. Bojovat za Československo – což udržovalo v disciplíně legionáře z řad zajatců – byl pro ně v mnoha případech příliš vzdálený a nepochopitelný koncept. Proto padlo v květnu 1917 rozhodnutí obě skupiny od sebe separovat – dobrovolci z řad zajatců sloužili výlučně u I. a III. praporu, zatímco ruští Češi byli soustředěni ve II. praporu.

Vzhledem k dosavadnímu nasazení jednotlivých rot v rozvědkách byl pluk spojen dohromady až v květnu 1917, kdy se shromáždil ve Velkých Cepcevičích. Zde bylo přikročeno k jeho reorganizaci a především výcviku. V červnu 1917 odešli jeho příslušníci přes Tarnopol do Ostaševců, kde se spojili s dalšími pluky brigády, s nimiž následně I. a III. prapor absolvovaly bitvu u Zborova. II. prapor složený z ruských Čechů zůstal v nedaleké vsi Chorošce jako „záloha“ u štábu pluku a do bitvy nezasáhl. Zbylé jednotky se v bitvě i v následném tarnopolském ústupu, kdy u Volosovky zastavily postup celé německé divize, vyznamenaly a výrazně přispěly k celkové dobré pověsti čs. legionářů i k povolení neomezeného náboru do čs. vojsk z řad zajatců.

Při budování čs. armádního sboru byl pluk na vlastní žádost přejmenován na 2. čs. střelecký pluk „Jiřího z Poděbrad“. Později, v září 1917, jej stejně jako ostatní jednotky brigády včlenili do svazku nově utvořené 1. čs. střelecké divize „Husitské“. Během zmiňovaného ústupu z Ukrajiny se druhý pluk v úloze zadního voje 2. března 1918 krátce střetl s postupujícími německými jednotkami v boji o kyjevský most přes Dněpr.

Po dohodě v Penze se sovětskými úřady o transportu odzbrojených legionářských jednotek po magistrále do Francie byl pluk na své cestě do Vladivostoku zastaven a roztroušen mezi stanicemi Poletajevo, Čeljabinsk a Kurgan. Když se na magistrále rozhořely boje s bolševiky, staly se jednotky druhého pluku součástí tří improvizovaných skupin, jež se probíjely k ostatním útvarům. Celkově zasáhly do bojů např. o Marjanovku, Ščedrinsk, Kazaň, Čeljabinsk, Zlatoust, Trojick a Nyžnij Tagil. Později pluk bojoval i na povolžské frontě.

Koncem listopadu 1918 začal postupný odchod jednotek druhého pluku z fronty do hlubšího týlu, kde se vojáci nejprve ubytovali v uralském městě Miass. Od roku 1919 byl pluk, podobně jako ostatní legionářské pluky, pověřen ostrahou magistrály a musel svést několik bojových střetů s rudými povstalci zejména v okolí stanice Tajšet. V lednu 1920 se pluk soustředil ve Vladivostoku a dvěma lodními transporty zamířil do vlasti. Zde byl po unifikaci zařazen do československé armády jako 2. pěší pluk Jiřího z Poděbrad.

Petr Matějček

Aktuálně



Praha jako historická křižovatka vojenské diplomacie

Praha jako historická křižovatka vojenské diplomacie

17. 03. 2026
Hlavní město Praha se vyznačuje mnoha atributy rozličného charakteru. Naše metropole se…
Zapomenuté bojiště – boje ve východní Africe v letech 1940–1942

Zapomenuté bojiště – boje ve východní Africe v letech 1940–1942

16. 03. 2026
Často se uvádí, že jediným britským územím, obsazeným během 2. světové války…
Připomínáme si 87 let od tragického vpádu nacistických vojsk do Československa a počátek okupace

Připomínáme si 87 let od tragického vpádu nacistických vojsk do Československa a počátek okupace

15. 03. 2026
15. března 1939 vstoupila na území Československa německá vojska. Okupace začala v…
Historie a vojenství č. 1/2026 je monotematické. Věnuje se válečnému námořnictvu

Historie a vojenství č. 1/2026 je monotematické. Věnuje se válečnému námořnictvu

13. 03. 2026
První letošní číslo vědeckého časopisu Vojenského historického ústavu Praha Historie a vojenství…
Před 27 lety vstoupila Česká republika do NATO

Před 27 lety vstoupila Česká republika do NATO

12. 03. 2026
Po sametové revoluci se zrodila nová bezpečnostní politika. Jedním z hlavních cílů se…