V atriu Armádního muzea Žižkov se křtila kniha historika Jiřího Plachého Výsadkáři v týlu nepřítele

Historik Vojenského historického ústava Praha Jiří Plachý napsal novou knihu s titulem „Výsadkáři v týlu nepřítele“. Ve čtvrtek 5. února 2026 ji v atriu Armádního muzea Žižkov pokřtil spolu s prvním zástupcem náčelníka Generálního štábu AČR generálporučíkem Miroslavem Hlaváčem, velitelem 43. výsadkového pluku plukovníkem Petrem Tesaříkem a ředitelem VHÚ Praha brigádním generálem Alešem Knížkem. Knihu vydalo nakladatelství JOTA.

Publikace Výsadkáři v týlu nepřítele obsahuje oficiální zprávu britských důstojníků z roku 1946 o aktivitách SOE na území obsazeného Československa za 2. světové války. Je doplněná unikátními dobovými fotografiemi a komentáři historika Vojenského historického ústavu Praha Jiřího Plachého.

„Je to kniha, která přináší pohled britské strany na tuto problematiku. Myslím si, že pro každého, kdo se touto částí naší vojenské historie zabývá, je velmi důležitá a že bude patřit do knihovny každého, kdo si chce v této oblasti doplnit další znalosti,“ řekl hned v úvodu jeden z kmotrů knížky, ředitel Vojenského historického ústavu Praha, brigádní generál Aleš Knížek. Poděkoval zároveň nakladatelství JOTA, které knihu vydalo.

Druhý z kmotrů knihy Výsadkáři v týlu nepřítele, první zástupce náčelníka Generálního štábu AČR generálporučík Miroslav Hlaváč připomněl legendu českých výsadkářů, generálporučíka Jaroslava Klemeše – člena paraskupiny PLATINUM a radiotelegrafisty vysílačky ANNA, která se v závěru války stala při přípravách povstání v Praze jediným pojítkem domácího odboje se zahraničím.

„Měl jsem možnost na sklonku života s panem generálem Klemešem mluvit o tom, jak se připravovali, jak cvičili a jak potom působili na území Československa. Vyprávěl mi o svých kolezích a kamarádech, kteří byli vysazováni v různých skupinách, o tom, jaké to byly charaktery a jak se zachovali. Pro mě to bylo nesmírně důležité a výrazně to ovlivnilo i to, jak jsem se pak vyvíjel ve své kariéře,“ zavzpomínal. „Kniha, kterou dnes večer představujeme a budeme křtít, se věnuje skupině lidí, o nichž se ještě donedávna – vlastně až do let 1989–1990 – vědělo jen velmi málo. Přitom to byla skupina lidí, která se v té nejtěžší chvíli rozhodla jednat, když to tehdejší Československo potřebovalo, a šla do úkolů, u nichž si byli vědomi, že jejich šance na přežití – spíše nepřežití – je velmi vysoká,“ dodal generálporučík Miroslav Hlaváč.

Třetím mužem, který knížku Jiřího Plachého pokřtil, byl velitel 43. výsadkového pluku plukovník Petr Tesařík. „Cítím hrdost i pokoru. Hrdost proto, že mohu být součástí projektu, který připomíná mimořádnou odvahu a odkaz československých druhoválečných výsadkářů, a pokoru proto, že právě na jejich tradici náš pluk dodnes staví,“ řekl plukovník Petr Tesařík. „Nesmíme zapomínat, že tradice není jen historie. Je to i závazek – a ten v sobě nese povinnost být připraven obstát i v moderních operacích. V Afghánistánu jsme při plnění úkolů přišli o několik našich výsadkářů, vojáků, kteří sloužili se stejnou oddaností a statečností jako jejich předchůdci. Jejich památka je pro nás trvalou připomínkou odpovědnosti, kterou služba vlasti přináší,“ připomněl plukovník Petr Tesařík.

Marketingová ředitelka nakladatelství JOTA Petra Panschabová na závěr poděkovala všem, kteří se na knize podíleli – překladateli Janu Sládkovi, lektorovi Jindřichu Markovi, redaktorce Janě Nové, korektorkám Kateřině Štáblové a Martině Janákové, Markétě Nežerkové za obálku a sazbu a Adéle Šenkové za technickou redakci. Zvláštní poděkování patřilo majiteli nakladatelství Marcelu Nekvindovi za podporu podobných projektů.

Na závěr slavnostního křtu vystoupil sám autor knížky PhDr. Bc. Jiří Plachý, Ph.D. „Kniha nabízí neotřelý pohled Britů na výsadkové operace do Československa, ale nejen na ně – také na celkový přínos Čechoslováků jako členů velké protihitlerovské koalice k vítěznému ukončení války. Jedním z projektů, které jsou u nás dosud v podstatě neznámé, je právě pomoc českých vědců při vedení neregulérní války. Tento příběh je spojen se jménem doktora inženýra Malachty, absolventa pražské techniky, který na počátku druhé světové války odešel do zahraničí. Nejprve sloužil jako obyčejný poddůstojník, později jako nižší důstojník v řadách československé zahraniční armády, a na konci roku 1940 byl jmenován do čela utajované výzkumné laboratoře v jižním Kensingtonu. Ta se stala jedním z prvních hmatatelných výsledků československo-britské zpravodajské spolupráce. Už z toho je patrné, jak vysoce si Britové tohoto přínosu cenili – a to ještě dříve, než byl zahájen program výsadkových operací do Československa,“ prozradil autor.