Vyšla publikace věnovaná Čs. sborovému dělostřeleckému pluku 5

Ministerstvo obrany a Vojenský historický ústav připravili publikaci, která se věnuje jedné z československých dělostřeleckých jednotek, která působila v letech 1944-1945 na východní frontě. Šlo o jedinou součást čs. zahraniční armády vyzbrojenou těžkými děly.

Publikace, jejímž autorem je historik Milan Kopecký, nese jednoznačný název: Československý sborový dělostřelecký pluk 5 (1944-1945). Autor hned v úvodu zmiňuje, že materiálu pro zkoumání osudů čs. dělostřeleckých jednotek za druhé světové války je sice v archivech dostatek, nebyly však zatím komplexněji zpracovány. Tuto mezeru se alespoň dílčím způsobem snaží zaplnit dotyčná publikace. Na více než dvou stovkách stran podrobně líčí zrod i působení jedné z jednotek, které náležely k 1. československému armádnímu sboru v SSSR.

Jádro práce tvoří detailní popis a rozbor válečného působení jednotky od podzimu roku 1944 až do jara 1945. Jsou zde zachyceny boje a přesuny v Polsku, na Slovensku i na Moravě a také závěrečný postup na Prahu, kam se jednotka dostala v květnu 1945. Zde také proběhlo 16. května defilé jednotky. Součástí knihy jsou i rozsáhlé přílohy, které podávají přesný tabulkový přehled o počtech vojáků, výzbroji atd. Hlavní výzbroj pluku tvořily 122mm houfnice M-30 vz. 1938 a 152mm kanónové houfnice ML-20 vz. 1937. Tabulkový počet děl činil 36 kusů, součástí pluku dle tabulek bylo i 30 tahačů.

V první kapitole je nastíněn vznik dělostřeleckého pluku 5. Jak autor píše, je potřeba se při hledání kořenů vrátit do konce roku 1943, kdy se po přechodu téměř 2 000 slovenských vojáků k Rudé armádě otevřely nové možnosti doplnění čs. zahraniční jednotky v SSSR. Pluk byl budován během roku 1944, první vojáci procházeli výcvikem od konce léta toho roku. S podzimem se také zvyšovaly celkové počty vojáků v jednotce. S naplněním tabulek ale jednotka zápasila po většinu své existence.

Dělostřelecký pluk 5 byl poprvé nasazen na frontě v rámci pokračovacích bojů karpatsko-dukelské operace, od 6. do 28. listopadu 1944. Po tomto datu se jednotka dostala do obranných postavení na řece Ondavě, kde setrvala až do 20. prosince 1944. Pak už následoval přesun a přípravy na útok v rámci operace Rudé armády u Jasla. Tady zasáhla jednotka do bojů především v půlce ledna, poté se vrátila zpět na Slovensko.

Zde čekaly československé vojáky další boje v únoru 1945. Byl to především útok na Liptovský Mikuláš, první série probíhala mezi 4. až 13. únorem. V březnu následoval druhý útok, ale teprve třetí pokus z konce března a začátku dubna byl úspěšný a město bylo osvobozeno. Jednotka pak postupovala přes Velkou Fatru k Turčianskému Svätému Martinu, v půlce dubna bojovala na Malé Fatře, na konci měsíce osvobodila Žilinu a v prvních květnových dnech se přesunula ze Slovenska na Moravu. Odtud už vedla její cesta přímo do Prahy.

Autor shrnuje působení pluku takto: „Za jeho existence se na jedné straně projevila největší potíž, kterou trpěl čs. sbor jako celek – nedostatek lidských zdrojů, a to jak kvantitativních, tak kvalitativních… Na druhé straně se díky houževnatému úsilí důstojnického sboru a s nezanedbatelnou pomocí instruktorů Rudé armády dařilo vojáky postupně vycvičit, a tím i podstatně zvyšovat bojeschopnost pluku jako celku…. Ač samotná podstata bojového nasazení těžkého dělostřelectva v letech II. světové války nedávala příslušníkům těchto jednotek mnoho příležitostí spatřit nepřítele tváří v tvář, přineslo úsilí československých sborových dělostřelců hmatatelné výsledky, které ušetřily mnoho životů, samozřejmě především mezi příslušníky pěchoty, a to jak vlastní, tak i sovětské nebo rumunské.“