Vyšlo letošní první číslo čtvrtletníku Historie a vojenství

Časopis Historie a vojenství, který vydává Vojenský historický ústav Praha, vstupuje letos do své šedesáté sedmé sezóny. První letošní číslo přináší soubor materiálů týkající se především období první a druhé světové války. Zcela výjimečný je stěžejní materiál tohoto čísla, který zevrubně popisuje životní a vojenskou dráhu Ludvíka Purma, jednoho z významných rakousko-uherských letců první světové války.

Číslo 1/2018 časopisu Historie a vojenství otevírá materiál nazvaný „Hodnocení vojenské okupace českých zemí v březnu 1939 v dokumentech XIII. Armádního sboru“, jehož autorem je Aleš Binar. Ten zde vycházel z dokumentů typu Erfahrungsbericht, neboli „zpráva o zkušenostech“, které byly objeveny v německém Spolkovém archivu – vojenském oddělení. Jde o dokumenty kritické povahy, které analyzují, zda a jak byly plněny zadané úkoly a plány. „Právě kritický přístup při hodnocení proběhlých operací byl jedním z důležitých prvků vysoké účinnosti německé armády,“ píše autor.

Historik VHÚ Jiří Rajlich je autorem stěžejního materiálu tohoto čísla HaV, který nese titulek „Důstojník Haškova pluku u c. a k. letectva“. Jedná se o zevrubný, mimořádně obsáhlý portrét rakousko-uherského letce Ludvíka Purma (1885-1953). Článek má rozsah přes sedmdesát tiskových stran v časopise, přičemž neobyčejně bohatá je celková fotodokumentace Purmova života a také letecké techniky a bojů za první světové války. Jedná se o více než 150 fotografií, které článek ilustrují, k mnoha z nich je připojen velmi obsáhlý popisek. Čtenáři se tak dostává kompletní i komplexní pohled na Purmovu osobnost.

Ludwig/Ludvík Purm pocházel ze severních Čech a v jeho rodokmenu najdeme německé, židovské a české kořeny. Purm sloužil před první světovou válkou ve stejném regimentu jako spisovatel Jaroslav Hašek, autor slavného románu Osudy dobrého vojáka Švejka. Během první světové války, přesněji v roce 1916, se stal příslušníkem rakousko-uherských leteckých sil. Zprvu sloužil na východní frontě, v Rusku, později na bosenském území poblíž Sarajeva. Později byl přeložen na italskou frontu, a to jako velitel Fliegerkompagnie 23, i dále pak působil na jižních bojištích.

Po válce se Purm snažil působit v rámci československé armády, ale jeho snahy o začlenění nebyly akceptovány. Proto se v roce 1921 vrací na sever, do Varnsdorfu, kde pracuje jako úspěšný automobilový prodejce, specializuje se především na americké vozy. Posléze se rovněž úspěšně pohybuje v oblasti textilního průmyslu. Během druhé světové války mnoho z jeho příbuzných zahynulo v důsledku nacistických rasových zákonů; Purm byl jakožto „poloviční Žid“ rovněž v ohrožení, ale válku se mu podařilo přežít. Ačkoli byl již v důchodovém věku, stále pracoval, žil také hodně pro svoji rodinu.

K období druhé světové války se váže text historika VHÚ Tomáše Jakla s názvem „Zpráva rtm. Josefa Fiřta o veřejném mínění v protektorátu v letech 1939-1944“. Dokument formuloval v prosinci roku 1944 ve Velké Británii rotmistr telegrafního vojska Josef Fiřt – zachytil v něm pozorování o vývoji veřejného mínění a působení propagandy německých okupantů na českém území od března 1939 do května 1944. Právě na jaře 1944 odjel Fiřt, spolupracovník paravýsadku BARIUM, jako příslušník Vládního vojska do Itálie, kde zběhl k italským partyzánům a poté se přes Švýcarsko dostal k čs. armádě na Západě.

Jan Fedosejev, kurátor sbírky dělostřelecké techniky VHÚ, je autorem článku „Zákopové dělostřelectvo“. Ve svém textu precizně popisuje techniku, která byly využívána v období první světové války a kterou si přímo vynutil zákopový způsob boje. „Jakmile stokilometrové fronty ustrnuly a proměnily se v nepřehlednou spleť zákopů, pevnůstek, zátarasů a palebných postavení, bylo dělostřelectvo jediným prostředkem, který dával naději, že se podaří umlčet nepřátelskou obranu a prolomit ji,“ píše autor na úvod svého textu.

V něm v první části popisuje nejprve zákopové kanony, poté minomety a jako poslední vrhače granátů. Především o minometech autor soudí, že nabyly ohromného významu: „Vysoká kadence, solidní přesnost, malá hmotnost, jednoduchá konstrukce a v neposlední řadě fungování za každého počasí i v podmínkách těžkého členitého terénu zapříčinily, že tento bojový prostředek přetrval v podstatě v nezměněné formě ve výzbroji armád až do současnosti.“

Závěrečná třetina čísla 1/2018 časopisu Historie a vojenství je věnována menším materiálům. Čtenář zde najde například resumé toho, co se událo v Leteckém muzeu Kbely v posledních měsících a s čím také vstupuje toto muzeum do letošní, jubilejní 50. sezóny. Dále jsou zde dva materiály věnované restaurátorské práci či text Jana Sýkory připomínající letošní 40. výroční prvního letu čs. občana do vesmíru. Dále jsou zde nekrology dvou významných vojáků, Ivana Otto Schwarze (1923-2018) a Hugo Maroma (1928-2018). Na konci časopisu jsou pak pravidelné recenze knižních titulů, mimo jiné je zde také text věnovaný pozoruhodným válečným deníkům později slavné švédské spisovatelky Astrid Lindgrenové.

Časopis Historie a vojenství vydává Vojenský historický ústav Praha, číslo 1/2018 vyšlo v těchto dnech a výtisky v ceně 99 korun je možné koupit v běžných prodejních sítích.