Vznik 31. čs. střeleckého pluku

Na jaře 1918 – před 108 lety – začaly v Itálii po dohodě mezi Československou národní radou a italskou vládou z 21. dubna vznikat první jednotky československé armády. Jednou z nich byl i 31. čs. střelecký pluk, jemuž budou věnovány následující řádky.  Z důležitých dat pluku si v následujícím týdnu můžeme připomenout např. 19. květen 1918, kdy jeho II. prapor odjel z Perugie do frontového pásma a po krátkém, intenzivním výcviku byly jeho pěší roty dány k dispozici italským útvarům na celé šíři fronty.

Vznik a výcvik pluku

Přestože byl již od prosince 1917 povolen vznik čs. vojenských jednotek v Rusku i ve Francii, Itálie se podobnému souhlasu dlouho bránila, ačkoli zde byl vzhledem k velkému počtu českých a slovenských zajatců velký potenciál pro vytvoření početného vojska. Výjimku představovaly vybrané skupiny českých rozvědčíků (esploratori), polooficiálně zřizované italskými zpravodajskými důstojníky od roku 1917 na frontě, a pracovní oddíly, které vznikly v roce 1917 jako kompromisní výsledek složitých jednání mezi italskou vládou a Československou národní radou (ČSNR) a byly využívány při opevňovacích pracích ve válečném pásmu.

Zlom nastal až 21. dubna 1918, kdy italský předseda vlády Vittorio Emanuele Orlando podepsal s představitelem ČSNR Milanem Rastislavem Štefánikem dohodu o zřízení čs. vojska v Itálii. S přípravou se však započalo již o měsíc dříve, když byl zahájen intenzivní nábor v řadách čs. pracovních praporů a v zajateckém táboře v Padule. Akce se setkala s velkým úspěchem a na 14 000 dobrovolců bylo poté urychleně posláno do oblasti Umbrie, kde se přikročilo k výstavbě čs. divize a jejích pluků.

Mezi sestavovanými jednotkami byl i 31. pluk, označený původně jako zvláštní čs. pluk č. 1. Vznikl mezi 22. až 26. dubnem ve Folignu, kam byly z válečného pásma zasílány první čs. pracovní prapory a kde se zformovaly první čtyři pluky. Jeho jádrem se staly I. pracovní prapor, jenž dal základ I. a III. praporu a velitelství pluku, a II. pracovní prapor, z jehož části byl utvořen II. prapor (ze zbylé části byl postaven I. prapor budoucího 32. pluku).

Po svém vystrojení se pluk rozmístil do měst poblíž Foligna. Velitelství a II. prapor sídlily v Perugii, I. prapor v Bastii a III. prapor byl umístěn do Santa Maria degli Angeli (dnes část Assisi). V nových sídlech pak probíhal intenzivní výcvik, během něhož se legionáři seznamovali s taktikou italské armády i novou výstrojí.

Vyčlenění II. praporu

Ještě před ukončením výcviku byl na žádost italského velitelství z pluku vyčleněn jeho II. prapor k posílení oddílů čs. rozvědčíků, které na frontě s velkým úspěchem prováděly průzkumnou a propagační činnost a zpravodajská oddělení jednotlivých italských armád o ně projevovala velký zájem.

Dne 19. května 1918 odjel II. prapor z Perugie do frontového pásma a po krátkém, intenzivním výcviku byly jeho pěší roty dány k dispozici italským útvarům na celé šíři fronty. Jejich příchod znamenal též změnu v organizaci stávajících čs. průzkumnických oddílů, které do té doby operovaly víceméně samostatně. Nově byly přeměněny na roty a sloučeny pod II. prapor, jenž měl nyní místo původních tří rot (obvyklých v italské armádě) devět. Z organizačních důvodů byly vždy tři roty očíslovány stejnou číslicí a odlišeny písmeny: 4a, 4b, 4c, 5a, 5b, 5c, 6a 6b, 6c. Stále sice byly rozděleny mezi jednotlivé armády a na způsobu jejich nasazení se nic nezměnilo, avšak z formálního hlediska došlo alespoň k jejich propojení a provázání s ostatními jednotkami čs. vojska v Itálii, jež předtím neexistovalo. Průzkumníci II. praporu se pak zúčastnili mnoha nebezpečných hlídek a vyznamenali se např. v bitvě u Monte di Val Bella 29. června 1918. V průběhu září 1918 byl II. prapor rozšířen na 39. čs. střelecký pluk „Výzvědný“ a 31. pluk doplnil nový II. prapor.

Nasazení pluku

Koncem května byl pluk v důsledku jednotného číslování čs. pluků v Rusku, Francii i v Itálii přečíslován na 31. čs. střelecký pluk. Spadal pod 6. čs. divizi, s níž v létě 1918 opustil Umbrii a odjel do frontového pásma, ke Gardskému jezeru, kde byl spolu s ostatními jejími částmi umístěn do zálohy I. armády a v případě nepřátelského útoku měl za úkol střežit masiv Monte Baldo. Ještě před odjezdem ze Santa Maria degli Angeli se místní dámy rozhodly věnovat III. praporu bojovou zástavu, jež se stala později praporem celého 31. pluku. Nebyla však dohotovena včas a pluk ji obdržel až v listopadu 1918.

Až do 14. srpna probíhal výcvik pluku v rámci divize, po tomto datu byl i s jejími  ostatními částmi povolán do první linie, kde Italové přidělili čs. legionářům vysokohorský úsek fronty mezi Gardským jezerem a městečkem Brentonico. 31. pluk byl zpočátku umístěn ve druhé obranné linii, později 29. září 1918 vystřídal v zákopech 34. pluk. Již 5. října jej však s ostatními pluky divize stáhli z fronty a přesunuli do Castelfranka v Benátsku, kde byl umístěn do zálohy IX. italské armády. Zde čs. legionáře zastihl konec první světové války.

Boje však neskončily ani po návratu do vlasti. Pluk se zúčastnil obsazování Slovenska a v létě 1919 se zapojil do maďarsko-československé války o Slovensko. Během unifikace čs. branné moci byl sloučen s domácím 81. pěším plukem a zařazen do čs. armády jako 31. pěší pluk Arco.

Petr Matějček