Zbrojní kotrmelce československého průmyslu v padesátých letech

V lednu 1951 se pod Stalinovým tlakem celý východní blok dal na cestu mohutného zbrojení, které znamenalo obrovskou zátěž pro obyvatele jednotlivých států. Když byl opět v lednu 1954, už po Stalinově smrti, dán v Československu povel „Brzděte se zbrojením“, opět to přineslo zemi velké potíže.

Na počátku padesátých let hodlal J. V. Stalin výrazným způsobem posílit nejen sovětskou armádu, ale i armády lidově demokratických zemí. Na přísně utajené schůzce, která se konala v Moskvě ve dnech 8. až 11. ledna 1951, přijali vedoucí představitelé komunistických stran a ministři obrany závazný protokol, který stanovil počty ozbrojených sil, vojenské techniky a zbraní, jichž mělo být dosaženo na konci roku 1953.

V této době měly být armády Sovětského svazu a jeho satelitů uzpůsobeny k vedení „aktivní obrany“. Pro čs. průmysl to znamenalo urychleně provést řadu opatření: maximálně využít kapacitu stávajících zbrojovek, umístit zbrojní výrobu v dalších strojírenských podnicích a investovat nemalé prostředky do nově budovaných kapacit. Jejich výstavba, náklady na strojové vybavení a zajištění surovin spolu s dalšími náklady předpokládaly v letech 1951–1953 investice v úhrnné výši 30,2 miliardy Kč.

Rozsah opatření výrazně ovlivnil rozvoj mírové ekonomiky, měl negativní dopady na životní úroveň obyvatel a svou šíří a komplexností se blížil přechodu na válečné hospodářství. Nereálné úkoly přesáhly možnosti čs. ekonomiky a uvedly celé čs. hospodářství do chaotického stavu. Militarizace hospodářství stala jednou z hlavních příčin měnové reformy, k níž došlo v červnu 1953.

V roce 1953 Stalin zemřel. Záhy poté došlo k zmírnění zbrojení a k redukci výzbrojních programů. Pro čs. ekonomiku však tato opatření přinesla řadu dalších potíží.

Shodou okolností takřka na den přesně se o tři roky později, 12. ledna 1954, konalo důležité zasedání Politického sekretariátu ÚV KSČ. Rozsah zbrojní výroby v roce 1954 vedl v důsledku snížení požadavků MNO a exportu do lidově demokratických států k využití kapacit ve zbrojovkách na cca 50 %, což by znamenalo převést na jinou práci 15 až 16 tisíc osob. Proto politické byro ÚV KSČ uložilo jednotlivým ministrům co nejrychleji do zbrojních podniků zavést doplňující výrobní programy zaměřené zejména na výrobu spotřebního zboží.

Ukázalo se však, že tento úkol není vůbec jednoduchý. Situaci komplikovala metodika sestavování plánu i nedostatek surovin a strojů. Ve snaze zachovat výrobní profil závodů byla navrhována výroba, o níž nebyl zájem, případně by muselo dojít ke změně zaměření podniku a následnému odchodu zapracovaných sil. V úvahu bylo také nutno brát stav rozpracovanosti výroby.

Části podniků se tyto změny netýkaly, neboť i na další roky byly plně vytíženy. Šlo například o Strojárny 9. mája Kubra, Adamovské strojírny Adamov, Vihorlat Snina, PS Uherský Brod či Zbrojovku Vsetín. Naproti tomu se změny výrazně dotkly Blanických strojíren Vlašim. Objem zbrojní výroby zde měl v roce 1955 klesnout na jednu třetinu a rok později na pouhých 15 %, což znamenalo volnou kapacitu více než 400 pracovníků. Zvažovaná výroba motocyklových karburátorů by tuto ztrátu pokrývala pouze z cca 10 % a navíc bylo nutno sehnat dvacítku speciálních strojů.

Některé návrhy na doplňkovou výrobu byly až bizarní a čs. hospodářství přinášely velmi malý efekt. Příkladem mohou být Vlárské závody Bojkovice, kde zbrojní výroba měla poklesnout v důsledku snížení objednávek na signální náboje a protipěchotních min na pouhou polovinu. Úplného vytížení nebylo dosaženo, neboť kapacita podniku nemohla být vyčerpána výrobou stavebního kování, petrolejových a lihových vařičů a kovových hraček.

Úsporná opatření se také projevila i u staveb důležitých pro obranu státu. Mimo jiné bylo rozhodnuto, že nebudou provedeny stavby operačních zátarasů na Moravě, bylo upuštěno od stavby 400 klamných staveb lehkého opevnění apod. Taktéž se zmírnilo tempo operační přípravy státního území (byla redukována výstavba záložních spojovacích uzlů, snížen výkon některých vysílačů, zdvojkolejnění některých železničních tratí atd.).

Rozpor mezi plánovanými výkony zbrojovek a jejich skutečným využitím spolu se značným kolísáním požadavků v jednotlivých obdobích znásobovalo národohospodářské ztráty vyvolané hypertrofním rozvojem zbrojení na počátku 50. let minulého století. Zavádění civilní výroby do těchto závodů je mohlo pouze zmírnit.

Jaroslav Láník