SKLENOVSKÝ Bruno / 1893 – 1957

17. 10. 2023

Bruno Sklenovský, známý jako „Stanislav Bosý“, se narodil ve Větřkovicích u Kopřivnice v roce 1893. Ve dvaadvaceti letech se zapojil jako jednoroční dobrovolník do první světové války, padl do ruského zajetí a poté bojoval s legiemi na Sibiři. V meziválečné době byl čs. důstojníkem z povolání. Po německé okupaci v roce 1939 se stal příslušníkem štábu Ústředního vedení Obrany národa jako přednosta zásobovacího oddělení, byl však odhalen a uprchl do exilu. Ve Velké Británii zastával klíčové pozice v československém vojenském vedení. Po návratu ze zahraničí v roce 1946 opět sloužil vlasti, ale po únorových událostech v roce 1948 znovu opustil Československo. Zemřel v Torontu v roce 1957. Posmrtně byl rehabilitován a byla mu vrácena hodnost divizního generála. Obdržel také řadu vyznamenání.

Narodil se do rodiny učitele Valentina Sklenovského a Kláry, rozené Jurákové. Po skončení základní školní docházky studoval od podzimu 1904 do léta 1913 (s přerušením v letech 1909–1911) na České vyšší reálce v Příboře, kde 10. 7. 1913 maturoval. V letech 1914–1915 absolvoval v Sarajevu národohospodářský účetnický kurz se závěrečnou zkouškou (22. 9. 1915) a současně byl zaměstnán jako účetní asistent hornického oddělení zemské vlády pro Bosnu a Hercegovinu v Sarajevu. Od 15. 3. do 14. 10. 1915 byl osvobozen od výkonu vojenské služby jako nepostradatelný pro výše uvedený úřad, ale již 15. 10. 1915 byl odveden a ještě téhož dne nastoupil vojenskou službu jako jednoroční dobrovolník u c. k. pěšího pluku č. 100 v Piotrkově. Zde absolvoval dvouměsíční školu na důstojníky pěchoty v záloze a následně byl odeslán do Opavy, kde se stal frekventantem školy na důstojníky pěchoty v záloze sídlící tamtéž. Po jejím ukončení byl povýšen na kadeta asp. a 15. 6. 1916 odešel jako zatímní velitel čety se svojí jednotkou na ruskou frontu. Zde byl 10. 8. 1916 v Haliči zajat. Až do poloviny července 1917 byl držen v ruském zajetí, z toho nejdéle v Ščadrinsku v Permské gubernii. Zde se již 1. 9. 1916 přihlásil do čs. legií v Rusku, ale z administrativních příčin nastoupil službu u čs. záložního praporu v Bobrujsku teprve 14. 7. 1917.

Zde absolvoval základní výcvik a 24. 8. 1917 byl zařazen ke 3. čs. střeleckému pluku, kde poté působil zprvu jako instruktor, později zástupce velitele čety, až do října 1918. V mezidobí absolvoval ve dnech 19. 10.–19. 12. 1917 důstojnickou školu v Novoselici. Se svým útvarem se zúčastnil bojů s bolševiky, během nichž byl 22. 7. 1918 při rozvědce u Mramorska raněn. Po vyléčení v čeljabinské nemocnici se však již ke svému pluku nevrátil a 16. 10. 1918 nastoupil službu u 1. čs. dělostřelecké brigády. Zde postupně prošel funkcemi dělostřeleckého pozorovatele, velitele čety a muničního důstojníka baterie a ve dnech 1. 2. –5. 8. 1919 absolvoval dělostřeleckou důstojnickou školu v Kyštymu (později ve Sljuďance). Po jejím ukončení působil jako velitel baterie u 3. čs. dělostřeleckého pluku, s nímž se zúčastnil bojů zadního voje čs. vojsk s bolševiky při ústupu do Vladivostoku. V mezidobí byl postupně povyšován, nejprve 6. 8. 1919 na por. a 1. 1. 1920 do hodnosti npor.

Dne 20. 6. 1920 přijel do osvobozené vlasti a po krátké repatriační dovolené nastoupil službu jako zástupce velitele baterie u děl. pl. 53 v Uherském Hradišti. Zde byl také 1. 8. 1920 aktivován a stal se vojákem z povolání. Jako schopný důstojník byl 1. 9. 1920 povolán do III. kurzu generálního štábu v Praze a po jeho ukončení nastoupil 1. 9. 1921 k velitelství 1. hor. brig. v Ružomberku, kde působil jako přidělený důstojník štábu brigády až do konce září 1922. V mezidobí byl 1. 11. 1921 povýšen na kpt., ve dnech 1. 6.–31. 8. 1922 absolvoval zkušenou u hor. prap. 6 v Ružomberku a od 1. do 30. 9. 1922 zkušenou u jezd. pl. 5 v Košicích. Dnem 1. 10. 1922 se stal posluchačem II. ročníku Válečné školy v Praze a po jeho ukončení byl dnem 20. 9. 1923 přemístěn do skupiny důstojníků gšt. Od 1. 10. 1923 do 30. 9. 1927 působil u ZVV Bratislava jako taktický pobočník velitele zemského dělostřelectva. V mezidobí byl 31. 12. 1923 povýšen na škpt. a 5. 12. 1926 do hodnosti mjr. Kromě toho ve dnech 1.–12. 7. 1924 absolvoval informační automobilní kurz pro důstojníky gšt. v Českých Budějovicích, od 1. 2. do 30. 4. 1926 kurz pozemní obrany proti letadlům v Praze, a v termínu od 2. 5. do 4. 6. 1927 technický kurz pro důstojníky generálního štábu v Kutné Hoře. Poté přidělen k Válečné škole v Praze, kde působil až do září 1932 jako profesor taktiky dělostřelectva (od 7. 11. 1930 jako pplk.). V době od 1. 10. 1932 do 19. 3. 1935 byl zařazen u děl. pl. 1 v Praze-Ruzyni, a to nejdříve jako velitel II. oddílu, od 1. 10. 1933 jako velitel pluku. Mezitím absolvoval ve dnech 20. 2.–29. 6. 1933 jako hospitant kurz pro velitele baterií při DU v Olomouci. Dnem 20. 3. 1935 byl přidělen k MNO – hl. št. v Praze s určením pro ŘOP, kde působil u I. oddělení, nejprve jako přednosta dělostřelecké skupiny, od 1. 1. do 15. 11. 1937 jako zastupující přednosta oddělení. Během svého zařazení u ŘOP se 1. 7. 1935 dočkal povýšení na plk. Dne 3. 1. 1938 se stal frekventantem kurzu pro vyšší velitele v Praze a po jeho ukončení nastoupil jako zatímní náčelník štábu k ZVV Brno. Za branné pohotovosti státu na podzim 1938 byl začleněn do perzonální zálohy Hlavního velitelství ve Vyškově.

Po okupaci ČSR nastoupil k MNO – hl. št. v Praze jako člen delimitační komise pro Německo. Zde poté působil až do rozpuštění čs. branné moci v červnu 1939. Dnem 1. 7. 1939 byl převeden k Nejvyššímu úřadu cenovému v Praze, ale toto zaměstnání bylo jen zástěrkou jeho skutečné odbojové činnosti. Od počátku okupace byl totiž zapojen v odboji jako příslušník štábu Ústředního vedení Obrany národa, v němž vykonával funkci přednosty zásobovacího oddělení. Jeho rozsáhlá odbojová činnost však byla vyzrazena, a proto musel uprchnout do zahraničí. Dne 30. 12. 1939 překročil hranice na Slovensko, odkud se dostal do Maďarska. Zde byl však 3. 1. 1940 zatčen, a až do 30. 3. 1940 vězněn. Po propuštění se mu podařilo uprchnout do Jugoslávie, kde se 1. 4. 1940 přihlásil ke službě v čs. zahraniční armádě. Dne 20. 4. 1940 odjel z Bělehradu přes Bejrút do Francie, kam dorazil 22. 5. 1940 a následujícího dne byl ustanoven velitelem dělostřelectva 1. čs. divize (zde začal používat krycí jméno „Stanislav Bosý“). Po fr. kapitulaci byl společně s podřízenými jednotkami evakuován do Británie, kam dorazil 18. 7. 1940. Zpočátku ještě konal službu velitele divizního dělostřelectva, ale po vzniku 1. čs. smíšené brigády byl 25. 8. 1940 přemístěn k MNO v Londýně. Zde zpočátku působil jako zástupce náčelníka štábu MNO, ale již 13. 1. 1941 byl ustanoven jeho náčelníkem. V této vysoké a zodpovědné funkci poté působil až do dubna 1945, kdy řízení armády převzalo MNO v Košicích (od 21. 7. 1943 jako brig.gen.). Od 12. 4. do 19. 12. 1945 působil v Londýně jako velitel čs. vojenské mise a 20. 12. 1945 se vrátil do svobodné vlasti. Po repatriační dovolené byl 15. 2. 1946 ustanoven zatímním přednostou VKPR v Praze, a krátce poté se dočkal povýšení do hodnosti div.gen. Dne 10. 10. 1946 se stal velitelem III. sboru v Plzni, ale již 1. 1. 1948 byl přeložen do výslužby. S obavami sledoval vývoj na vnitropolitické scéně a po únorových událostech se rozhodl opět odejít za hranice. Československo-německé hranice překročil již 21. 3. 1948. Zpočátku pobýval v Německu, odkud přesídlil do Velké Británie. Mezitím byl v ČSR 14. 2. 1949 degradován na vojína v záloze. Jeho další stopy se v exilu bohužel ztrácí. Podle ústních svědectví svých bývalých spolubojovníků se údajně usadil v kanadském Torontu, kde ve druhé polovině roku 1957 zemřel. Po listopadu 1989 byl posmrtně rehabilitován a byla mu navrácena hodnost divizního generála.

Vyznamenání:

Československý válečný kříž 1918
Československá revoluční medaile
Československá medaile Vítězství
L’Ordre National de la Legion d‘Honneur – Officier,
L’Ordre National de la Legion d‘Honneur – Chevalier
Croix de Guerre avec palme
Ordinul Coroana Romăniei eu spade in gradul Comandor cu paglica de Virtute Militara
Československý válečný kříž 1939
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
Československá vojenská medaile Za zásluhy I. st.
Československá vojenská pamětní medaile se štítkem F–VB
The 1939–1945 Star, Defence Medal
Legion of Merit – Commander
Polonia Restituta – Krzyz Komandorski