Poplatky za licence – nová komplikace čs. zbrojní výroby

Přijetí obranné strategie Varšavské smlouvy, vážné hospodářské problémy všech členských států Varšavské smlouvy i redukce nákupu speciálu ze strany Sovětského svazu nebyly jediné problémy, s nimiž se v druhé polovině osmdesátých let minulého století musela potýkat zbrojní výroba v tehdejším Československu. Další představoval požadavek na placení poplatků za licenci a za předání licenční technické dokumentace (LTD). Komerční přístup SSSR jako jejich monopolního dodavatele přinesl velké komplikace.

Fotogalerie

Na osmou pětiletku (1986–1990) bylo plánováno zavedení licenční výroby munice 30mm pro BVP-2, 125mm náboje SKALKA pro tank T-72, munice ráže 5,45 mm, protiletadlového kompletu IGLA, modernizovaného tanku T-72S, radiostanice ARBALET a utajovače ISTORIK. Za prodej těchto licencí požadovala sovětská strana celkem 1,39 mld. Kčs, a to 30 % při podpisu dohody a 70 % po dodání dokumentace. I když se částka s ohledem na dohodu o snížení výroby munice pro BVP-2 a ráže 5,45 mm snížila na 1,06 mld. Kčs, došlo by ke kumulaci plateb na léta 1987 a 1988. Značnou potíž představovala skutečnost, že finance na nákup LTD nebyly na osmou pětiletku zaplánovány a ještě v létě 1987 nebyly zajištěny. Aniž by čs. strana dostala prostor k vyjádření, byly předložené návrhy licenčních dohod již schváleny sovětskými vládními orgány a uplatnění zásadních změn bylo tudíž téměř nemožné.

Čs. strana totiž vycházela ze skutečnosti, že, podobně jako v uplynulých letech, byly licence a LTD předávány většinou bezplatně v souladu s principy schválenými na 50. zasedání Stálé komise pro obranný průmysl Rady vzájemné hospodářské pomoci (SKOP/RVHP).

Platby za některé licence se uskutečnily i v sedmdesátých letech (během šesté a sedmé pětiletky). Šlo zejména o licenci a LTD na výrobu tanku T-72 ve výši 29 miliónu rublů, velitelský tank T-72K ve výši 0,5 miliónu rublů, náboj SMRK ráže 125 mm a náboj ráže 122 mm. Jiná byla situace u BVP-2, kdy licence byla poskytnuta bezplatně s ohledem na budoucí dodávky do SSSR a úhrada se vztahovala jen na zhotovení LTD, stejně jako u protitankového raketového komplexu KONKURS a protiletadlového raketového kompletu Strela-2M.

Při projednávání této problematiky čs. orgány (Státní plánovací komise, Vládní výbor pro obranný průmysl) bylo konstatováno, že v rámci rozhodovacího procesu k návrhům na zakoupení licencí a LTD nejsou zpracovány a dostatečně podloženy rozbory o možnostech zabezpečení potřeb Federálního ministerstva národní obrany z hlediska jejich efektivity – zda je výhodnější vlastní vývoj a výroba, výroba podle LTD nebo dovoz).

K jakým komplikacím docházelo, je možné přesvědčivě doložit na připravované výrobě 30mm munice pro BVP-2. Sovětská strana požadovala licenční poplatky ve výši 25 miliónů rublů. Licenční smlouva se sjednávala na deset let. Náběh výroby se předpokládal až v letech 1992–1993, tj. pět až šest let po uzavření smlouvy. Původně mělo být vyrobeno 18 miliónů kusů, cílová roční kapacita výroby však činila jen 1,5 miliónu kusů – po zbývající dobu platnosti smlouvy (4–5 let) nebylo možné vyrobit ani polovinu plánovaného množství. Případné prodloužení smlouvy by bylo provázeno dalšími poplatky. Výroba by za těchto podmínek byla velmi málo efektivní.

Vzhledem k tomu, že stejné licence a LTD byly předávány i ostatním členským zemím Varšavské smlouvy, byl znemožněn vývoz do těchto států a výroba by pokrývala jen potřeby ČSLA. Vysoké licenční poplatky by vedly také ke zdražení výrobků a tím by došlo k zásadnímu omezení exportní schopnosti čs. obranného průmyslu do jiných zemí. Proto bylo navrženo, aby došlo k přehodnocení nezbytnosti výroby podle LTD ve srovnání s reálnými možnostmi vlastního vývoje a výroby a o možnosti dohodnout výrobní kooperaci se zeměmi, které již licenci obdržely, při jednání se sovětskou stranou docílit rozložení poplatku na delší časové období.

Jaroslav Láník