Kdo chrání tanky i děla v Lešanech? Smečka dobře vycvičených vlčáků.

17. 07. 2011

Areál Vojenského technického muzea v Lešanech patří k největším muzejním prostorám v České republice. Ochránit zdejší sbírku více než sedmi stovek tanků, děl či raketové techniky není snadné. Tuto práci zastávají spolehliví pomocníci: psi.

O existenci psí „jednotky“ v rámci lešanského muzea se málo ví. Důvod je jednoduchý: nejde o psy určené k předvádění při muzejních akcích, ale o psy hlídací, kteří by si na kontakt s člověkem neměli příliš zvykat. Na lidskou přítomnost by naopak měli reagovat štěkotem, ve výjimečném případě i útokem. Jen takto vycvičený pes je také vhodný k ochraně objektů.

„Pro ochranu lešanského areálu je určeno šestnáct psů, ale v současnosti jich tu máme dvanáct,“ říká Tomáš Budík, kynolog zdejšího útvaru. Jde z větší části o německé ovčáky, jeden je belgický ovčák. O psy se vedle Tomáše Budíka stará ještě osm psovodů, kteří je krmí a provádějí s nimi ostrahu i výcvik.

Lešanské muzeum je denně otevřeno teď o prázdninách, po část roku je nicméně uzavřené a vzhledem k oddělenosti areálu a jeho rozlehlosti je docela složité ho uhlídat. Co nezmůže moderní technika, to dokáží ti, kteří lidská obydlí chránili už tisíce let. V Lešanech trvá psům služba obvykle dvanáct hodin, závisí to ale hodně na povětrnostních podmínkách. Především v zimě a také v parném létě se psi střídají v kratších intervalech. Jídlo dostávají dvakrát denně, jednou týdně také probíhá kontinuální výcvik.

Do Lešan už chodí psi vycvičení. „Je to docela složitý proces včetně výběrového řízení,“ říká Tomáš Budík o tom, jak Vojenský historický ústav Praha, pod který lešanské muzeum spadá, získává nové psy. „Pes musí předvést určité cviky, když ho vybereme, prochází karanténou, pak jde k nám do útvaru, kde následuje další, tříměsíční kurz. Teprve pak přichází běžná služba.“ Při ní je pes zaveden na předem určené stanoviště, které pak střeží na volno.

Psi se pro ostrahu lešanského areálu používali už před rokem 1989, kdy zde ještě sídlily jednotky Československé lidové armády. Vojenský historický ústav Praha, který lešanské prostory získal v půlce devadesátých let, tento typ ostrahy převzal. Psi byli do nedávné doby umístěni ještě v kotcích z osmdesátých let, v roce 2009 se ale přestěhovali do nových kotců, ve kterých by měli mít poněkud větší komfort.

I když jsou zdejší hlídači návštěvníkům skryti, přesto se občas armádní či záchranářští psi v Lešanech představují. Naposledy to bylo při Ženijním dni letos v květnu, kdy němečtí ovčáci ze záchranné jednotky předvedli zásah spojený s vyproštěním osoby uvězněné v sutinách domu.

1 – Psovodi se svými svěřenci připraveni k pravidelnému tréninku
2 – Kynolog lešanského psince, Tomáš Budík, ve své nelehké roli figuranta
3 – Figurant musí psa nejprve „vydráždit“
4 – Psovod poté dává povel k „akci“
5 – Další z lešanských služebních psů při výcviku „na rukáv“
6 – Pes drží „zločince“ do poslední chvíle
7 – Nácvik zadržení podezřelé osoby již „na volno“, bez vodítka
8 – Přibližně 40 kilogramů živé váhy v pohybu před tím,…
9 - … než se zakousne do nastaveného rukávu figuranta
10 – Nácvik zajištění, kontroly a případného odzbrojení podezřelého
11 – Pes musí uposlechnout povelu a zůstat na místě
12 – Psovod zatím zajistí a případně odzbrojí podezřelého
13 – Podezřelý je zajištěn, pes jde poslušně na místo…
14 - … pokud si to ovšem „pachatel“ nerozmyslí a nedá se znovu na útěk
15 – Od roku 2009 mají psi i jejich psovodi k dispozici nový psinec
16 – Pro psi, kteří musí být v karanténě, jsou určeny speciální izolační kotce
17 – Zrekonstruovaný areál lešanského psince