Josef Černota

Příslušník skupiny WOLFRAM, jeden ze zakladatelů výsadkového vojska poválečné čs. branné moci.

Narodil se 1. srpna 1916 v Břeclavi v rodině řezbáře, příslušníka československých legií. Ve stejném místě vychodil měšťanskou a odbornou pokračovací školu, kterou dokončil v roce 1932 jako krejčí. Poté pracoval u nejrůznějších konfekčních firem, ale i mimo obor na stavbách apod. Odveden byl v době narůstajícího mezinárodního napětí na konci března 1938. Po okupaci zbytku Československa 15. března 1939 odešel v první polovině června téhož roku do Polska a v srpnu odtud jako mnoho jiných Čechoslováků do Francouzské cizinecké legie do Sidi-bel-Abbes v Alžíru. V pevnosti Al Aricha prošel náročným a tvrdým výcvikem budoucího legionáře, který každý den začínal ve čtyři hodiny ráno a končil v devět hodin večer.

Po vypuknutí druhé světové války předali Francouzi Čechoslovákům výcvikové středisko v jihofrancouzském Agde, kde na konci září 1939 vznikl Čs. pěší prapor 1 a o několik dní později na základě smlouvy s Francií byla obnovena československá armáda. Černota byl nejprve zařazen k pěšímu pluku 1 1. čs. pěší divize a od ledna 1940 k pěšímu pluku 2, s nímž se zúčastnil bojů ve Francii. Po její porážce se evakuoval se zbytkem divize do Velké Británie, kde sloužil v nižších velitelských funkcích v hodnosti svobodníka až četaře u 2. pěšího praporu 1. čs. smíšené brigády. Po vzniku Čs. samostatné obrněné brigády zastával od září 1943 v hodnosti rotného funkci velitele tankové čety u tankového praporu 2. Josef Černota se brzy ocitl v hledáčku zvláštní skupiny D II. odboru MNO. U ní prodělal řadu kurzů (sabotážní, konspirativní, úderný, padákový, rádiový atd.), jež ho měly připravit pro operační nasazení na území Protektorátu Čechy a Morava.

V polovině května 1944 byl Josef Černota převelen ke zvláštní skupině D, kde se stal zástupcem velitele šestičlenné skupiny WOLFRAM. O několik dní na to se skupina přemístila do Itálie na vyčkávací základnu u jihoitalského města Brindisi. V noci 13. září 1944 byli parašutisté vysazeni v Beskydech na území protektorátu. WOLFRAM měl jako jediný ze západních výsadků za hlavní úkol vést bojové akce a organizovat partyzánskou činnost v oblasti severovýchodní Moravy. Avšak samotné vysazení provázely problémy. Osádka letounu Halifax nedokázala najít místo shozu, paseku Grúň jižně od Lysé hory, a nakonec parašutisté seskočili ve dvou skupinách na svahu Slavíče u Nytrové, přičemž první skupina dopadla na zem rozptýlená a měla problémy se seskupit dohromady. Smůlu měl radista Karel Svoboda, kterého po šesti dnech dopadla německá Schutzpolizei a předala ho gestapu. Byl podroben tvrdému výslechu, ale neprozradil nic, co by gestapo dovedlo na stopu parašutistů (dočkal se konce války).

Nicméně skupina WOLFRAM přišla o vysílačku a nemohla zažádat o potřebný materiál. Naštěstí se jí podařilo kontaktovat domácí odboj a operující partyzánské oddíly sovětských desantů, které jim poskytl potřebné vybavení a materiál ke splnění úkolu. Během jejich působení v Beskydech přišli o zásobovacího důstojníka Josefa Bierského, jenž byl poblíž Smrku zavražděn jedním z partyzánů s kriminální minulostí. V polovině listopadu 1944 spustilo v této oblasti gestapo za účasti wehrmachtu a jednotek SS vyčišťovací akci s názvem Tetřev a pod tlakem německých ozbrojených složek se skupina musela přesunout na Brněnsko, kde na jaře 1945 provedli několik diverzních akcí. Po přiblížení se fronty kontaktovala skupina WOLFRAM u Jiříkovic ležících u Brna Rudou armádu.

Po válce nastoupil Josef Černota ke 2. oddělení Hlavního štábu čs. branné moci jako šifrovací důstojník a ve Vojenské akademii v Hranicích působil jako specialista zvláštní tělesné přípravy a boje z blízka. V říjnu 1947 vznikl pěší prapor 71 (výsadkový) a v něm byl již kapitán Josef Černota ustanoven hlavním instruktorem instruktorského a přeškolovacího kurzu. Pod jeho vedením vznikl velice důmyslný výcvikový systém navazující na zkušenosti z Velké Británie.

Ve Stráži pod Ralskem a v Hradčanech vybudoval Černota se svými kolegy náročné překážkové dráhy, podobné těm ve Skotsku, můstky pro výcvik doskoků, ženijní cvičiště a cvičiště pozemní přípravy. Postavili makety trupů transportních letadel, plochu pro použití ručních granátů a střelnici pro výcvik v pudové střelbě. Podobně jako za války ve Skotsku používali instruktoři při výcviku mužstva ostrého střeliva. V roce 1948 dostal Josef Černota za úkol vycvičit 43 izraelských výsadkářů z hnutí Hagana. Náplň kurzu se skládala z výsadkové přípravy, práce s trhavinami a ručními granáty a rovněž se kladl důraz na zvyšování fyzické kondice. Pomocí trhavin měli budoucí výsadkáři Státu Izrael provádět destrukci komunikací, železnice, mostů, spojovacích prostředků, zásobovacích skladů atd. Frekventanti kurzu se zúčastnili i tzv. přežití, v němž se učili životu v přírodě a orientace v terénu pomocí mapy a buzoly.

Po komunistickém převratu se začal v čs. armádě měnit pohled na úlohu výsadkových jednotek (od sabotážních k operačně taktickým výsadkům) i na jejich příslušníky působící za druhé světové války na Západě. Postupně nedobrovolně odcházeli zkušení příslušníci velitelského sboru a nahrazovali je často nekvalifikované kádry. Přestože byl Josefa Černota členem komunistické strany, potkal ho podobný osud. V září 1950 se stal velitelem padákové balící stanice v Borečku u Mimoně, ale po několika měsících byl poslán na dovolenou s čekaným a následně propuštěn z armády v hodnosti štábního kapitána. Poté pracoval v řadě dělnických profesí jako řidič, pomocný dělník, seřizovač textilních stavů a skladník. V roce 1990 byl povýšen do hodnosti plukovníka. Josef Černota zemřel ve věku pětaosmdesáti let 22. října 2001 v Břeclavi. V jeho rodném městě mu byla v roce 2003 na budově místní základní školy odhalena pamětní deska.

Jan Šach

PROJEKT 300 – 100 LET je jedním z příspěvků Vojenského historického ústavu Praha k letošnímu výročí sta let od vzniku samostatného Československa. Projekt představuje vojenské osobnosti, zbraně a události se vztahem k české historii zahrnující století 1918 – 2018.