První nasazení. Na alsaské frontě s 21. československým střeleckým plukem.

Dne 30. června 1918 proběhlo slavnostní předání praporu 21. československému střeleckému pluku v Darney. Jakkoliv se jednalo o politicky i společensky významnou akci, která byla reflektována i ve francouzském tisku, pro vojáky nově zformované čs. brigády ve Francii tento akt spojený se slavnostní přísahou znamenal hlavně konec výcviku a organizování samostatného vojska a počátek bojů na západní frontě. Jako první se do nich zapojil právě 21. čs. střelecký pluk, o jehož prvním působení na alsaské frontě pojednává tento článek.

Tento pluk přibyl na alsaskou frontu na počátku července 1918. Po svém zařazení do svazku francouzské 53. pěší divize a krátkém pobytu ve vojenském ležení v Mortzwiller byl pluk vyslán do první linie zákopové války. Byly mu svěřeny úseky v první linii fronty v Aspach-le-Haut a lese Kreuzwald u Michelbachu na úpatí Vogéz poblíž města Mylhúzy.

Fronta zde byla relativně klidná, ideální k tomu, aby si nově vzniklá bojová formace osvojila taktiku a způsob pozičních bojů na západní frontě a získala tak zkušenosti pro pozdější nasazení na důležitějších bojištích.

Hlavním cílem na tomto úseku bylo prozkoumat terén i sílu nepřítele, přičemž obě strany se usilovně snažily získat zajatce. Německá armáda stála o to zjistit totožnost nově příchozích jednotek, zatímco francouzská strana potřebovala shromáždit co nejvíce informací pro eventuální postup 53. divize směrem na Mylhúzy, jenž měl být proveden v rámci všeobecné ofenzivy.

Získání zajatců však nebylo snadné. Německá obrana měla v prvním pásmu zákopů pouze malou osádku, která měla za úkol v případě útoku dát znamení dělostřelectvu a ještě před zahájením přehradné palby se stáhnout do druhého pásma obrany. Útočící jednotky tak byly oslabeny ještě před dosažením kontaktu s nepřítelem, zatímco on čekal v plné síle na protiútok. Většina bojových akcí tak byla omezena na střety předsunutých hlídek a přepadových skupin, z nichž první absolvovali legionáři již 16. července, kdy hlídka por. Lexy po krátkém boji zahnala na ústup silnější německý oddíl.

Postupem času se výzvědná činnost obou stran stupňovala, což bylo zvýrazněno i faktem, že německé velitelství na tento úsek fronty přesunulo několik baterií dělostřelectva. V noci z 12. na 13. srpna pak německé jednotky za důkladné dělostřelecké přípravy zaútočily na pozice 2. praporu 21. pluku v prostoru Kreuzwaldu. Jejich útok se však zhroutil ještě před dosažením československých zákopů a skončil neúspěchem.

V odpověď na tento útok byl naplánován přepad německých pozic v oblasti Aspach-le-Bas, jenž byl proveden v noci z 19. na 20. srpna. Úkolu se zhostilo sedmdesát dobrovolců pod vedením por. Václava Pána. Skupina rozdělená na dvě části během útoku po desetiminutové dělostřelecké přípravě překonala 300 metrů „země nikoho“, pronikla do německých zákopů a než se překvapený nepřítel vzpamatoval, zmocnila se dvou zajatců a jednoho kulometu. Sami přitom neutrpěli žádné ztráty. Celá událost se stala nejvýznamnějším vystoupením čs. vojáků na alsaské frontě. Úspěch celé operace byl navíc umocněn faktem, že předchozích několik přepadů podniknutých francouzskými a americkými jednotkami za účelem získat zajatce ztroskotalo.

Od té doby byla bojová činnost obou stran na tomto úseku živější a zejména Němci odpovídali častým bombardováním československých zákopů, často i za použití plynových granátů. Obzvlášť velké škody způsobil německý dělostřelecký přepad ze 14. a 15. září, během něhož utrpěl 21. čs. střelecký pluk první vážné ztráty. Oběti tohoto i jiných střetů pak byly pochovávány poblíž fronty ve vesnici Michelbach.

První bojové nasazení čs. brigády v Alsasku skončilo až 16. září, kdy byla celá 53. divize nejprve přesunuta jako záloha V. armády do oblasti Champagne. Ještě později v říjnu 1918 pak byla brigáda převelena k řece Aisně, kde ji čekaly její nejslavnější bitvy u Terronu a Vouziers.

Petr Matějček