Bohuslav Kovařík / 31. 10. 1915 - 15. 9. 1969

Před sto deseti lety se v Prostějově narodil významný československý válečný letec, Flying Officer, nadporučík letectva v záloze (plukovník in memoriam) Bohuslav Kovařík. Svou aktivní válečnou dráhu zahájil jako palubní střelec bombardéru Wellington u 311. československé bombardovací peruti, ale nejvíce proslul v roli radarového operátora v řadách britské 68. noční stíhací peruti. Se zkušeným pilotem Ladislavem Bobkem zde jako osádka nočního stíhacího Beaufighteru utvořili sehranou dvojici, která se brzy vypracovala mezi nejúspěšnější osádky jednotky. Dosáhli pěti jistých sestřelů a jednoho pravděpodobného a další tři nepřátelské letouny poškodili. Za statečnost a bojové úspěchy získal Kovařík řadu vyznamenání, mezi nimi i vysoce ceněnou Záslužnou leteckou medaili (DFM) a byl povýšen do důstojnického stavu. Po válce se vrátil do Československa jen nakrátko. Brzy odešel zpět do Británie, kde se už za války oženil a po válce získal britské státní občanství.  Ve svém tamním civilním životě zmizel historikům z obzoru natolik, že datum a místo jeho skonu se podařilo objasnit až relativně nedávno.

Byl nejmladším ze čtyř dětí Karla Kovaříka a Anny, roz. Kleskové. Přestože otec měl vlastní prosperující oděvní firmu, nešel v jeho stopách. Učarovala mu technika – automobily a letadla. Na dvouleté pokračovací průmyslové škole se vyučil automechanikem (a získal oprávnění pro řízení všech druhů motorových vozidel). Dvouletou vojenskou prezenční službu prodělal u letectva. Nastoupil jí 1. října 1935 u leteckého pluku 1 T. G. Masaryka, absolvoval osvětlovací kurz v Brně a kurz leteckých střelců v Prostějově. Vojnu si nakonec prodloužil, neboť 7. srpna 1936 z rodinných důvodů, po otcově smrti, zběhl a vrátil se až po měsíci, což pro něj mělo následek „nasluhování“. Do zálohy byl tedy propuštěn až 12. listopadu 1937 jako vojín. V průběhu kritického roku 1938 prodělal u 66. letky mimořádné cvičení ve zbrani od 21. května do 17. června a pak mobilizaci od 24. září do 16. prosince 1938.

Po demobilizaci a následné okupaci se vrátil ke své civilní profesi automechanika v rodném Prostějově. Nikoli nadlouho. Z okupované vlasti uprchl v zimě 1939/1940 tzv. jižní trasou. Přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Střední východ se dostal do Francie, kde se formovala československá zahraniční armáda. Dne 12. ledna 1940 byl prezentován u letecké skupiny v táboře v jihoafrickém Agde, kde byl povýšen na desátníka a následně na četaře (15. února 1940). Po francouzském kolapsu odplul 19. června 1940 z přístavu Bordeaux do britského Falmouthu.

Díky své předchozí vojenské kvalifikaci zahájil svou válečnou kariéru v RAF jako palubní střelec. Do řad RAF VR byl přijat 24. července 1940 v nejnižší hodnosti AC2 a 29. července 1940 se stal jedním ze zakládajících příslušníků 311. československé bombardovací peruti, formující se v Honingtonu. Vzhledem k tomu, že se jako palubní střelec stal příslušníkem operační osádky, byl 19. srpna 1940 povýšen na Sergeanta. V noci 10. září 1940, kdy peruť vyslala tři své osádky proti nádraží v Bruselu, její operační činnost spoluzahajoval. Letěl tehdy v osádce Wellingtonu, pilotovaném S/Ldr Josefem Schejbalem. Jako zadní střelec absolvoval Sgt Bohuslav Kovařík celkem 31 nočních bombardovacích náletů. Zcela po právu byl mezi vůbec prvními vyznamenanými příslušníky jednotky. Spolu s tím byl také povyšován - nejprve na rotného (28. října 1940) a rotmistra letectva v záloze (7. března 1941) a po britské linii na Flight Sergeanta (1. září 1941). Po odlétání tohoto operačního turnusu u Bomber Command jej čekal zasloužený odpočinek a nové zařazení, tentokráte u Fighter Command.

Rychle budované noční stíhací letectvo RAF tehdy zoufale volalo nejen po strojích a pilotech, ale také po druhých, nezbytně nutných členech osádek dvoumotorových Beaufighterů, po radarových operátorech. Jejich úkolem bylo obsluhovat palubní radiolokátory a na základě vyhodnocených informací navádět své piloty proti cílům. Jedním z nich se stal i F/Sgt Bohuslav Kovařík. Po absolvování příslušného přístrojového školení a operačního výcviku u 54. OTU byl 9. února 1942 přidělen k britské 68. noční stíhací peruti, která se postupně stala nejvýznamnějším působištěm čs. nočních stíhačů v řadách RAF. Utvořil zde osádku se zkušeným pilotem, W/O Ladislavem Bobkem, jemuž nemalým dílem přispěl k dosažení takových úspěchů, že zakrátko se osádka stala se jednou z nejlepších u celé peruti.

Poprvé výrazně zazářila na jaře a v létě 1942, kdy Luftwaffe spustila proti Velké Británii sérii těžkých nočních náletů proti městům s historickým významem (tzv. Baedekerova ofenzíva). Po vykonání 34 společných hlídek a dosažení prvních šesti vítězství (4 sestřely jisté, 1 pravděpodobný a 1 poškozený nepřátelský letoun) obdržel Bobek DFC a Kovařík DFM. Kovařík byl rovněž povýšen na Warrant Officera (1. dubna 1942) a následně do nejnižší důstojnické hodnosti Pilot Officer (29. července 1943), zatímco po československé linii byl 25. října 1943 povýšen na štábní rotmistr letectva v záloze. Když pak na jaře 1943 Luftwaffe své noční útoky obnovila, podařilo se osádce zneškodnit další soupeře. Závěrečné skóre osádky F/O Bobek – P/O Kovařík tak činilo 5 sestřelů jistých, 1 pravděpodobný a 3 letouny poškozené. Po dokončení operačního turnusu následoval 23. srpna 1943 odchod na předepsaný odpočinek, v jehož průběhu byl povýšen na Flying Officera (29. ledna 1944). Do operační činnosti se osádka vrátila dnem 2. února 1944, a to opět k 68. peruti, která krátce poté vyměnila své zastarávající Beaufightery za moderní Mosquita. V té době však již bylo příležitostí k utkání jen poskrovnu. Dnem 31. července 1944 proto F/Lt Bobek a po něm 4. září 1944 i F/O Kovařík odešli od jednotky, aby působili na Inspektorátu čs. letectva. Válku skončil v československé hodnosti podporučík letectva v záloze (7. března 1944) a krátce poté byl povýšen na poručíka letectva v záloze (1. června 1945).

Po válce se vrátil do Československa, kde byl brzy na to, 9. ledna 1946 na vlastní žádost propuštěn z vojenské služby. Jen o málo později, již po této demobilizaci byl 1. března 1946 byl povýšen do hodnosti nadporučíka letectva v záloze. Ta mu však byla 29. června 1949 odňata, neboť ještě před únorovým převratem odešel zpátky do Velké Británie a 15. dubna 1947 přijal britské státní občanství.

Již z dob války byl totiž ženatý s Dianou Elizabeth Vernonovou, jedinou dcerou sira Williama Normana Vernona a lady Caroline Janet Robertson-MacDonald. Obřad proběhl 3. července 1943 ve Westminsteru, Kovaříkovi šel za svědka jeho pilot Ladislav Bobek, mezi hosty byl i ministr zahraničí Jan Masaryk.

Kovaříkovy osudy v následujících dvou dekádách jeho druhého exilu jsou známy jen v hrubých rysech. S manželkou žil v Londýně, ale již v roce 1949 bylo bezdětné manželství rozvedeno. Poté pracoval jako barman i jako majitel obchodu s domácími elektrospotřebiči. Také se podruhé oženil, a to s Catherine McGrillan. Zemřel náhle 15. června 1969 ve Španělsku, kde jej během dovolené postihl infarkt. Bylo mu pouhých 53 roků.

V rámci polistopadových plošných rehabilitací příslušníků čs. západního letectva byl k 1. červnu 1991 povýšen na plukovníka in memoriam.

Vyznamenání:

• 4 × Československý válečný kříž (28. 10. 1940, 25. 7. 1941, 7. 10. 1941, 27. 8. 1942)
• 5 × Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem (16. 4. 1941. 27. 8. 1942, 23. 9. 1943, 25. 10. 1943, 1.12. 1943)
• Československá medaile Za zásluhy I. st. (6. 3. 1946)
• Československá vojenská pamětní medaile se štítky F–VB (7. 3. 1944)
• Distinguished Flying Medal (13. 8. 1942)
• The 1939–1943 Star (12. 1. 1945), Air Crew Europe Star, Defence Medal a War Medal.

Prameny a literatura:

• NA, Kew, AIR 27/604-605. No 68 Squadron Operations Record Book,
• NA, Kew, AIR 27/1686. No 311 Squadron Operations Record Book,
• NA, Kew, AIR 2/8921. Recomendations for Honours and Awards, F/Sgt Bohuslav Kovarik, No. 68 Squadron,
• NA, Kew, AIR 50/27. No 68 Squadron Combat Reports,
• NA, Kew, HO 334/176/25098. Naturalisation Certificate: Bohuslav Frantisek Jaroslav Kovarik,
• VÚA-VHA, Praha, kmenový list, kvalifikační listina a letecká karta B. Kovaříka,
• VÚA-VHA, Praha, ČSL-VB, 681/BI/1/182. Válečný deník 311.  peruti,
• VÚA-VHA, Praha, ČSL-VB, 1773-1774/BI/1/311. Kronika čs. letky u 68. peruti,
• RAJLICH, J.: Na nebi hrdého Albionu. 1. část (1940). Praha 1999,
• RAJLICH, J.: Na nebi hrdého Albionu. 3. část (1942). Cheb 2001,
• RAJLICH, J.: Na nebi hrdého Albionu. 4. část (1943). Cheb 2002,
• RAJLICH, J.: Na nebi hrdého Albionu. 5. část (1944). Cheb 2003,
• VRÁNA, M.: Mezi mořem a hvězdami. Malá Skála 2015.