Před osmdesáti lety, v dubnu 1945, zemřel v koncentračním táboře Bergen–Belsen Josef Čapek – výtvarník, spisovatel a básník. Studenti z českých a slovenských škol pro něj připravili poctu a na společné akci v atriu Armádního muzea Žižkov představili svá díla, která vznikla jako reflexe Čapkova myšlení i nelehké životní cesty.
Studenti Školy umeleckého priemyslu v Trenčíně přivezli do Prahy kolekci Psáno do mraků – devět uměleckých kufříků symbolizujících hodnoty, které Josefu Čapkovi zůstaly i během věznění. Součástí výstavy byly i obrazy inspirované dílem Josefova bratra Karla Válka s mloky a kolekce šesti kostýmů z období 20. a 30. let. Českou část projektu Nejen Karel Čapek / Tentokrát v hlavní roli Josef Čapek zastupovali žáci Základní školy Bratří Čapků z Příbrami, kteří připravili literární pásmo s básněmi a kresbami věnovanými oběma bratrům. Oba projekty inicioval Spolek Přátel Památníku Karla Čapka.
Slavnostní dopoledne zahájili slovenský velvyslanec Martin Muránsky, předseda Trenčínského samosprávného kraje Jaroslav Baška, ředitel VHÚ Praha Aleš Knížek a Ondřej Vaculík z Českého centra Mezinárodního PEN klubu, který představil nově vzniklou Cenu Josefa Čapka. V publiku nechyběla ani vnučka Josefa Čapka Kateřina Dostálová.
Na setkání zazněly úryvky z básnické sbírky Psáno do mraků, kterou Josef Čapek napsal v koncentračním táboře, i ukázky z nově vydané dvojjazyčné knihy Za bratrem Karlem / In my brother Karel’s wake v překladu Aleny Jiráskové. Knihu představil ředitel Památníku Karla Čapka Zdeněk Vacek.
Součástí setkání bylo promítání animovaného filmu Nenastoupili režisérky Marty Vančurové a autorky scénáře Evy Benešové. Film vychází z jejích vlastních vzpomínek na dětství poznamenané válkou. Příběh zachycuje osud židovské rodiny, která se v roce 1942 rozhodla nenastoupit do transportu a roky se ukrývala před nacisty.
Evě Benešové byly tehdy pouhé dva roky. Díky odvaze rodičů se zachránila ona i její nejbližší – jako jedni z mála z rozsáhlé rodiny, v níž nacisté zavraždili přes tři sta lidí. Film s citem zprostředkovává její vzpomínky na útěk, strach i okamžiky naděje. Paní Benešová se promítání v žižkovském muzeu osobně zúčastnila.