Dětské Lešany: „Táto, já se trefil, pojedu tankem!“

Dětský den uspořádaný na konec muzejní sezóny ve Vojenském technickém muzeu Lešany ukázal, že současná i historická technika a různé soutěže z tematikou military se těší velké oblibě.

Zamlžené podzimní ráno ve chvíli, kdy se v sobotu 27. září otevíraly brány VTM Lešany, mohlo vyvolat dojem, že Dětský den v Lešanech nebude mít tak dobrou atmosféru jako jarní akce konané na začátek sezóny či velmi oblíbené letní Tankové dny. Ale jak se později ukázalo, Dětský den přinesl nečekaně příjemnou náladu i stovky spokojených dětských návštěvníků a diváků.

Jednotlivá stanoviště se soutěžemi, která tvořila hlavní náplň Dětského dne, se postupně rozrůstala o stále větší počet dětských zájemců. Mezi nejoblíbenější patřila zkouška sportovní dovednosti na šplhací síti a lanové lávce – někteří dokázali na síť vyšplhat v krátkém limitu pár sekund a dolů se doslova svalili, takže s časem na splnění úkolu neměli potíže. Stejně tak se děti hrnuly na soutěž ve střelbě vzduchovkou či na paintballovou střelbu. V případě předškolních dětí mnohdy pomáhali se správným mířením i držením rodiče.

Původně zamýšlená soutěž ve skládání a rozebírání samopalu vz. 58 se v reálu proměnila jen na rozborku zbraně, a to především z časových důvodů: soutěžících bylo tolik, že by nestihli projít všechny soutěže. Celkem prošlo všemi sedmi soutěžními stanovišti více než tři sta dětí. Jednotlivé soutěže byly hodnoceny podle věku, kategorie byly celkem čtyři: předškolní děti, první stupeň (1.-5. třída), druhý stupeň (6.-9. třída) a kategorie „veteránů“ – tedy dívek a chlapců ve věku 16-17 let. Ačkoli převažovaly děti kategorie 2 a 3, našlo se i veliké množství mladíků ve věku skoro dospělém, kteří neskrývali svoji fascinaci vojenstvím a soutěžili se stejným nasazením jako malí špunti.

Za každou disciplínu dostával soutěžící určitý počet bodů podle svého výkonu. Pokud dosáhlo dítě výsledku nad 100 bodů, šlo o skutečně velmi dobrý výkon. Průměr se pohyboval okolo šedesáti bodů. Podle celkového počtu si pak soutěžící mohli vybrat odměnu: například jízda izraelským tankem Mekrava měla hodnotu 80 bodů, dosáhli na ni tedy jen ti nejlepší. Jízda transportérem byla za 70 bodů.

Pokud jste však za odměnu nechtěli jezdit ve vojenské technice v lešanské aréně, mohli jste si vybrat některou z věcných cen. Ať to byly knihy s vojenskou tematikou, případně obrázky, anebo trička s logem Vojenského historického ústavu. Děti nejčastěji volily obrázkové kartičky s vyobrazením vojenské techniky. Vzhledem k tomu, že některé věcné ceny měly hodnotu pouhých 15 bodů, dostalo se skutečně na všechny a každý soutěžící tedy odcházel odměněn.

Kdo nesoutěžil, rozhodně se nenudil. Mohl se zúčastnit vojenské módní přehlídky stejnokrojů československé armády z let 1918-1992. Skupinu „modelů“, kteří uniformy předváděli, tvořili příznivci vojenské historie z celé republiky. Těžko říct, zda šlo o záměr, ale v čele přehlídky byl voják vskutku příznačný: v prvoválečné uniformě jakoby dobrému vojáku Švejkovi z oka vypadl.

Přehlídka se uskutečnila na jednom z betonových mol, které slouží coby terasa tribuny lešanské arény. V ní bylo také hodně k vidění: předváděla se součásná technika v podobě transportéru Pandur či vozidla Land Rover Kajman, dostalo se i na ukázku válečných soubojů. O kus dál se zase mohli diváci podívat na ukázku výcviku služebních psů z veterinární základny Chotyně. Psi dokázali spolehlivě vyhledat výbušninu skrytou v autě či malém batohu, zrovna tak ale dokázali zneškodnit potenciálního narušitele střeženého prostoru. U stanoviště Vojenské policie si mohli děti vyzkoušet, kolik váží ochranná neprůstřelná vesta a samopal k tomu, u hasičského stanoviště stříkaly stříkačkou na cíl, který představovala plastová láhev s minerálkou.

Krátce po obědě došlo na zmíněné jízdy výherců v bojové technice. Jezdilo se nejen v tanku Merkava, ale také v historickém transportéru Hakl z druhé světové války, v transportéru SKOT (OT-64), ale i v menších vozidlech Kajman či Humvee. Pro mnohé z dětí šlo o mimořádný zážitek. Jízda tankem Merkava ale některým možná přinesla překvapení: v tanku a jeho uzavřeném prostoru to rozhodně není bůhvíjak příjemné. Zatímco do zadních dveří tanku vstupovaly děti s natěšeným a zářícím výrazem, po dvou objížďkách arény s terénními vlnami vylézaly mírně pobledlé. Jak vidno, chytit mořskou nemoc se dá i na pevnině… To široká a balónová kola vozidla Humvee svezla výherce soutěží mnohem příjemněji. Člověk by ani nevěřil, že jedete po rozježděném terénu.

Autorem koncepce Dětského dne byl Jan Mareš z Vojenského historického ústavu Praha, při vymýšlení jednotlivých soutěží vycházel ze svých zkušeností organizátora dětských bunkrologických táborů. Celou akci hodnotí: „Děti si prostě chtějí hrát, soutěžit. Myslím, že v Lešanech vládla pohoda a snad všechny děti si odnášejí dobré zážitky.“ Jeho slova na konto „nultého“ ročníku Dětského dne pak doplňuje i ředitel odboru muzeí VHÚ plukovník Michal Burian: „Nápad s dětským dnem se osvědčil, takže do budoucna něco podobného určitě zase uspořádáme. Třeba se z toho stane stejně hezká tradice, jako je už dnes Tankový den.“