Druhý život Karpatsko-dukelské operace – Dukla ve filmu.

Šestého října 1950 se poprvé slavil hlavní svátek „Den Československé armády“ na paměť překročení československé hranice našimi a sovětskými vojáky během Karpatsko-dukelské operace. Vystřídal tradiční „Zborovské oslavy“ konané už za předmnichovské republiky. Dukla se stala pojmem a připomínala se mnohokrát v dalších desetiletích i na filmovém plátně. Téma Dukly bylo přítomno ve více filmech, které ukazují proměny uměleckých přístupů i vývoj potřeb propagandy.

Tanková brigáda

Rokem 1955 je datován film režiséra (podplukovníka v záloze) Ivo Tomana „Tanková brigáda“. Byl to výpravný válečný snímek, první barevný celovečerní film Československého armádního filmu. Natáčení trvalo čtyři roky, takže o jeho vzniku se rozhodlo hned na začátku padesátých let a šlo tedy již o součást široké armádní kampaně za vznik nových vojenských tradic. Zachycoval boje 1. čs. tankové brigády od Dukly po osvobození Ostravy. Neřešilo se v něm jen téma československo-sovětského přátelství, ale obsahoval také propagandu tzv. protilondýnskou a naopak silně prokomunistickou.

„Tanková brigáda je prvým filmovým dílem, které oslavilo hrdinně boje našich jednotek po boku Sovětské armády. A přestože jde o úplně novou thematickou oblast, v které náš film nemá žádné zkušenosti, vyšlo z rukou tvůrců tohoto filmu dílo dobré. Autoři zvolili formu široké historické fresky a tomuto záměru podřídili celkovou komposici díla. Mohli tak ukázat nejen hrdinství vojáků a jejich osudy, ale i celé politické pozadí bojů brigády, intriky londýnské vlády i boj Komunistické strany Československa za konečné vítězství nad fašismem na všech frontách. Vznikl tak film politicky úderný a umělecky přesvědčivý.“ Filmový přehled 36/1955

Šlo o propagandistické dílo, v němž stojící na správné straně neznají oddych a nemají chyb. Hrála v něm řada tehdy významných herců, Otomar Krejča starší, Bedřich Prokoš, Martin Růžek, Gustav Heverle, Jana Dítětová, Július Pántik, Ota Sklenčka, Jiří Vala, Jiří Sovák a mnoho dalších.

Film má však pro vojenskou historii nečekané kvality. Byl natočen vskutku velkoryse. Ve válečných scénách účinkovaly tři tisíce příslušníků Československé armády. Tehdy ještě armádní sklady ukrývaly množství trofejní německé techniky. Proto znalci i ve světě dodnes oceňují barevné dynamické sekvence dnes raritní a v České republice dnes již mnohdy neexistující techniky, jako Pzkpfw IV, Pzkpfw V Panther či StuG III a mnoho dalších.

Práče

V roce 1960 byl uveden film „Práče“, který natočil režisér Karel Kachyňa. Šlo o poetický, komorní film, ukazující válku dětskýma očima. Hlavním hrdinou byl malý chlapec, osvobozený z koncentračního tábora, který se dostal k týlové četě (prádelně) čs. vojenské jednotky. Film uměřeně prezentoval československo-sovětskou družbu a končil návratem vojáků a dětí do vlasti na Dukle. Kritikou i diváky byl přijat poměrně dobře.

Tam za lesem

Rokem 1962 je datován pozoruhodný film „Tam za lesem“ režiséra Pavla Blumenfelda, který mimochodem prošel válkou jako voják čs. zahraničí armády ve Francii, Velké Británii i Sovětském svazu a byl oceněn mj. sovětskou medailí „Za vítězství“. Na filmu se podílel i Miloš Forman. Režisérova osobní frontová zkušenost se nezapře. Černobílý film ukazoval válku pohledem obyčejných vojáků, nejrůznějších lidí, kteří neprojevovali fanatické nadšení, ale byli unavení a těšili se domů. Dukelské bojiště je spíš pozadím pro ztvárnění vnitřního života aktérů. Kritici i diváci se shodovali v tom, že na válečný film je snímek málo akční, spíš konverzační, pocitový a jeho příběh je dost nezřetelný. Ve filmu hráli Július Vašek nebo Jiří Vala.

Brána k domovu 

V roce 1975 dokončil režisér Jozef Medveď dvoudílný hraný televizní film „Brána k domovu“. Film začínal jako setkání armádního generála Ludvíka Svobody (Ladislav Chudík), s prezidentem československé republiky Eduardem Benešem v dubnu 1945 v Košicích. Beneš Svobodovi vytýkal obrovské ztráty v Karpatsko-dukelské operaci. V Svobodově vzpomínkách pak ožívaly události od začátku až do konce bojů o Duklu. V normalizační době šlo opět způsob, jak se vypořádat s nekomunistickým odbojem. Existuje shoda kritiků i odborníků, že ani bojové scény ve filmu nebyly dobře zvládnuté. Dokonce některé musely být převzaty z dvacet let starého filmu „Tanková brigáda“.

Dukla – krev a mýtus

Po dlouhé době, roku 1999, se promítal dvoudílný televizní film „Dukla – krev a mýtus 1: Osudný obzor“ a „Dukla – Krev a mýtus 2: Agonie vítězství“. Dva hodinové dokumentární filmy natočil mladý režisér Petr Hvižď. V dokumentu hovořili vedle vypravěče pamětníci, kteří proslulou karpatsko-dukelskou operací prošli: bývalí velitelé i vojáci z první linie, ošetřovatelky zraněných i lékaři. Svědectví doplňovaly archivní filmové materiály a hrané rekonstrukce. Dokument předkládal skutečnosti, o kterých se nikdy otevřeně nemluvilo, poprvé se hovořilo o střílení „zbabělců“ vlastní stranou a snímek připomněl i mnohé, dosud neznámé lidské příběhy. První díl dokumentu rekonstruoval příčiny, které vedly k nečekaným ztrátám hned při zahájení operace a zabýval se i otázkou role československého i sovětského velení. Ve filmu dominuje patrná snaha se podívat na události bez předsudků, novým způsobem. Podařilo se najít řadu veteránů bojů, dokonce ve druhém díle hovoří i němečtí vojáci, což by ještě deset let předtím bylo nemožné. V současnosti již takový film není možní natočit, pamětníci nežijí. Nežije ani nadějný režisér Petr Hvižď (1963-2000), který záhy zemřel na zhoubnou nemoc.  Film se setkal výhradně s pozitivními reakcemi jak pro opravdovost, solidní přípravu a zdařilé ztvárnění.

Prokop Tomek