František Král / 1914 – 1944

17. 01. 2024

František Král, poručík dělostřelectva v záloze, vynikl jako dobrovolník během občanské války ve Španělsku. V únoru 1939, krátce před okupací Československa, odešel do exilu a později se dostal do SSSR. Stal se velitelem čety protitankových kanónů, bojoval u Sokolova a vyznamenal se při dobývání Kyjeva. V lednu 1944 u Bílé Cerkve jeho baterie odrazila tři útoky nepřátel, zničila mnoho techniky a zajistila si uznání. Ačkoli jeho navržení na Zlatou hvězdu Hrdiny SSSR nebylo schváleno, stal se nositelem několika sovětských vyznamenání. Jeho vojenská kariéra skončila tragicky u Buzovky, kde padl při německém ostřelování. In memoriam byl povýšen na štábního kapitána dělostřelectva.

František Král zahájil po absolvování Vyšší průmyslové školy v Pardubicích vojenskou službu u děl. pl. 302 v Olomouci. Zde v letech 1933–1934 navštěvoval školu pro důstojníky těžkého dělostřelectva v záloze. Od podzimu 1934 sloužil u finanční stráže v Orlických horách. Na jaře 1937 opustil republiku a vydal se do republikánského Španělska, kde se jako dobrovolník zúčastnil bojů u Almadena, Granady a Madridu. Působil ve funkci velitele čety kulometné roty Jana Žižky z Trocnova, zástupce velitele dělostřelecké baterie Karla Liebknechta a ve štábu 129. mezinárodní brigády. V bojích utrpěl několik zranění a byl vyznamenán Řádem španělské republiky. V červnu 1938 se vrátil do Československa a za zářijové mobilizace nastoupil opět k děl. pl. 302. V únoru 1939 odešel jako ppor.děl. v zál. (hodnost s pořadím od 1. 1. 1935) z republiky. Do Legionu Čechů a Slováků vstoupil 13. 8. 1939 v Bronowicích. V září 1939 se bývalý legion (nyní Východní skupina čs. armády) dostal na území okupované Sovětským svazem. František Král prošel internací v táborech NKVD v Jarmolincích, Orankách a Suzdale. Byl vybrán mezi těmi, kteří měli tvořit jádro budoucí čs. jednotky v SSSR. Dne 13. 2. 1942 se stal s evidenčním číslem 33 velitelem čety protitankových kanónů vz. 1937 ráže 45 mm u právě se formujícího 1. čs. samostatného polního praporu v Buzuluku.

Od července zastával funkci osvětového důstojníka protitankové roty, v prosinci již opět velel četě, tentokráte protitankových pušek. S ní se zúčastnil prvního vystoupení čs. vojáků na sov.-něm. frontě u Sokolova. Při nočním útoku z 8. na 9. 3. pronikl se svými vojáky přes prudce ostřelovanou zamrzlou řeku Mžu a dosáhl předního okraje nepřátelské obrany. Četa pak díky dobře rozmístěným zbraním dokázala vyřadit z bezprostřední vzdálenosti tři tanky a jeden dřevozemní objekt. Ppor. Král utrpěl v tomto boji zranění nohy a byl evakuován do Charkova. V dalších dnech se jako velitel roty (pravděpodobně sestavené z lehce zraněných) zúčastnil v rámci Rudé armády obrany města. Za projevenou odvahu a iniciativu získal první Československý válečný kříž 1939 a sovětský Řád rudého praporu. Od května, kdy byl povýšen do hodnosti por. děl. v zál., zastával ve vznikající 1. československé samostatné brigádě v SSSR funkci velitele zatímní baterie protitankových kanónů (později 4. baterie II. oddílu 1. děl. pluku). Při odjezdu na frontu již velel 6. baterii PT kanónů vz. 1942 (ZiS-3) ráže 76 mm. Při dobývání Kyjeva 5. 11. vyřadila jeho děla nepřátelskou baterii, zničila jeden objekt polního opevnění a kulometné hnízdo, čímž umožnila postup vlastní pěchotě. Por. Královi byl udělen druhý Československý válečný kříž 1939 a sovětský řád Vlastenecké války II. stupně.

U Bílé Cerkve na počátku ledna 1944 pomohla Králova baterie odrazit tři útoky nepřátelské pěchoty s podporou obrněné techniky, přičemž dokázala zničit samohybné dělo, devět tanků, jednu houfnici, minometnou baterii a sedm kulometů. Za výkony a projevené vlastnosti jej velitel dělostřelectva brigády pplk. Studlar neúspěšně navrhl k udělení Zlaté hvězdy Hrdiny Sovětského svazu. Za boje v oblasti Bílé Cerkve byl por. Král vyznamenán třetím Československým válečným křížem 1939 a „pouze“ řádem Vlastenecké války I. stupně. V období korsuň-ševčenkovské operace Králova baterie působila od 6. 1. jako doprovod tankového praporu brigády. Ráno 17. 1. dorazil prapor do vesnice Buzovka a svedl zde boj s několika německými tanky, které donutil k ústupu. Po zbytek dne nepřítel ostřeloval obec z děl a minometů, přičemž zahynuli dva čs. důstojníci, jedním z nich byl právě por. Král.

František Král byl in memoriam povýšen na štábního kapitána dělostřelectva a vyznamenán Československým vojenským řádem Bílého lva „Za vítězství“ I. stupně.